Názory k článku Kluk z města

urcitě maš pravdu, že to neni v tom kde clověk žije jestli ve městě nebo na vesnici. Naše dvě "měšťandy" toho umi vic než jen ten knoflik u televize.
ale myslim že nemaš pravdu, že sport není důležitý. Myslím, že v tomhle věku se může dítě naučit lásce ke sportu dost dobře a v dospělosti pak nebude mit problem co s celulitidou a pneumatikama na břichu. ale hlavně, ostatní děti si cení fyzických výkonů daleko více než třeba toho klavíru. Alespon u našich dcer to tak funguje, když se venku hraje hoňka tak nikoho nezajímá jestli někdo umí hrát na klavír nebo sbírá známky, ale kdo je rychlejší no a ten pak má v té partě mrňousků lepší "postavení". Píše to i Prof. Matějček ve své knížce Co kdy a jak ve výchově dětí (mimochodem dost dobrá knížka-žádné učené řeči). no a proto na to Fyzické vyblbnutí našich holek klademe s mužem celkem velkou váhu.

Už dlouho jsem nepsal na Rodinu, ale dnes udělám výjimku. Tento článek mi připomněl mé peripetie s městským životem.
Pocházím z malé vesničky na Jižní Moravě - kousek od Slovenských hranic. Není to žádná samota, ale auto u nás projede tak dvakrát denně a rodiče se nebojí poslat děti na ulici, aby si hrály. Nikdy jsem nepociťoval jako handicap, že nebydlím ve městě. Přesto, kdykoliv přijedu do velkého města, jsem hrozně utahaný z cest tramvají, metrem, z toho, jak musím dávat pozor při přecházení silnice a z toho, že se nemůžu cestou "zasnít" o něčem...prostě by mě někdo přejel. Doma, pokud chci, vyjdu ven a hned za domem začíná cesta do polí, kde potkám spoustu známých. Do hospody se u nás chodí "humnama", eskalátory jsou dodneška pro mě něco jako pouťová atrakce (je mi 23:-)) a nejoblíbenějším dopravním prostředkem je vlak (ke kterému ovšem musím jezdit autem. Přesto bych ve městě nechtěl bydlet na trvalo - rozhodně si nedokážu představit život v bytě dva plus jedna.

Vždyť ten článek byla legrace! Nikdo se přeci nikomu nesměje, že je nemehlo. Článek se mi moc líbil i ten druhý příspěvek o "venkovanech" ve městě. Je to tak. Každý je zvyklý na to svoje a když je to jinak tak to člověka rozhodí. Ale děti na venkově mají víc příležitosti "lítat" venku a posilovat tělo přirozeně.

Sama jsem vyrůstala v rodinném domku přírodě na dosah.Od rána do večera na čerstvém vzduchu, v pohybu na trávě, mezi stromy.Na kole jsem se naučila jezdit po 6 roku,plavat v 10 letech,lyžovat jsem začala až se svým prvním synem ( na lyžařském výcviku mi bylo řečeno,že se to nenaučím nikdy),bruslím až od 12 let( a taky to nevypadalo,že mi to zůstane do 36 let).Odmalička jsem byla vedena k práci uvnitř a kolem domku.Přírodu a pohyb miluji,práci s ní spojenou ne.Můj manžel je z paneláku, má velmi úzkostlivou a opatrnou maminku.Na kole ale jezdil , bruslil a lyžoval dříve než já.Je pravda, že plavat se naučil až v 16 letech se mnou,protože ho maminka nepustila do vody dál než po kolena.Teď žijeme ve větším městě v panelovém bytě.Můj první syn je nemotora po mne,je hyperaktivní, má od narození ochablé svalstvo, druhý je šikovnější po mé milované polovičce.Oba jsou živly,na procházce nechodí za ruku.Plavou od miminek,i ten mladší ,ted v 6 letech ,lépe než já.Samozřejmě oba jezdí na normálních a kolečkových bruslích. Na kolech bez koleček drandí od 3 let,pořádáme pravidelné výlety s ohledem na malé kolo mladšího syna,bez problému ujedou na celodenním výletě 30 kilometrů.Lyžuji nejhůře z celé naší rodiny. Jezdíme lyžovat každý rok na jeden týden v kuse,a pak víkendy.I přesto je můj starší syn nemotora,neumí se postavit,tak jako já k práci,když ho prohlíží neurolog a ortoped ,nebo se ho snaží tělocvikář pouze postavit do obyčejného pozoru nevěří ,když ho pak vidí sjíždět na lyžích,patří k třem nejlepším ze třídy.Myslím,že tím městem to není .Kamarádka má syna stejně starého s mým prvním, když ho v 6 letech nutil tatínek na kolo tak se počůral strachem,plavat se naučil po 10 roku a jeho plavecký styl se nedá srovnávat se stylem obou mých synů.Myslím si, že každý člověk je jiný,určitě nás ovlivňuje prostředí ve kterém žijeme,ale tu cestičku k věcem které nás baví, co nám jde a uspokojuje si najde každý sám.A taky si myslím, že spousta dětí má ve městě více příležitostí ke sportu, než děti z venkova.Jsem z domečku, ale i tak svůj stín nepřeskočím.A moji chlapečci jsou šikovnější.Takže s článkem nesouhlasím.