Názory k článku Schovánek 13 - A jsme na světě!

Ahoj Darjo,
děkuju za gratulaci i podporu. Nemyslím si, že můj porod byl "horší". Naštěstí pro mě netrval dlouho a moc z toho nevím. Kdyby mi Jirka všechno nevyprávěl, dodnes jsem si myslela, že jsem cestovala časem a skoro třičtvrtě hodinu byla mimo tento čas a prostor :o))
Ale dobře si pamatuju ohromující a zdrcující myšlenku, která mě napadla po nástupu bolestí. Říkala jsem si "no potěš, tak takhle to začíná, podle knih to může trvat několik hodin, no to nepůjde, to nemůžu vydržet..." Už po chvíli bylo jasné, že nic nebude trvat několik hodin, ale ta myšlenka mě opravdu na chvíli zdrtila - a to o mě můj zubař říká, že mám práh bolestivosti hodně posunutý, že mě nebolí ani věci, u kterých jiní šílí :o)

Po porodu jsem brečela hodněkrát, vadilo mi, že si nic nepamatuju, snažila jsem se to z Jirky vydolovat. On mi nic říct nechtěl (moc se mu nedivím), nakonec jsem ho ale přesvěčila.

A jenom tak naokraj: na nějaké diskusi tady na rodině se říkalo, že muž u porodu je u hlavy ženy, stejně nic nevidí, tak o nic nejde. MOžná nepočítali s tím, že muž má 190 cm a z tohoto nadhledu svou maličkou ženušku na porodním lůžku přehlédne na jediný pohled od hlavičky až k patičce :o))) Vůbec mi nevadí, že Jirka všechno viděl, nic to mezi námi nezkazilo a ještě mi alespoň někdo řekl, co se skutečně u porodu dělo.

Lékaři v Podolí měli po mém porodu zvláštní přístup k informacím. Ráno po porodu mě paní doktorka zdravila slovy "Aaaa, vy jste to noční drama, tak co si pamatujete z porodu??" Když jsem řekla, že nic, odvětila "buďte ráda..". Víc jsem se nedozvěděla.

Darjo, moc děkuju za podporu, už teď, necelé tři měsíce po porodu vidím, že máš pravdu. To špatné odchází a zůstává nám Tomísek a vztah, který se tím zážitkem jenom zlepšil.
Jana

Ahoj holky,
já jsem měla bezbolestný porod. Né, že bych si něco nechala "šlehnout", ale prostě jsem cítila jenom kontrakce, byla jsem úplně při vědomí a měla jsem chuť normálně komunikovat. Můžu vám napsat, že pro mě porod byl také úplným rozčarováním a smutným zážitkem.
Porodnici jsem pečlivě vybírala, s každou sestrou a lékařem v poradně jsem prohodila několik vět a ujistila se, že jsou velmi příjemní...U porodu jsem na sále schytala tak strašná stvoření, že to snad ani nebylo možné. Nevím, proč na mě byly tak nepříjemné, není mi to vůbec jasné, každopádně se chovaly tak otřesně, že mi nakonec silně vadilo, že se dotýkají mého dítěte. Miminko bylo po porodu v pohodě, bdělé a dobře naložené. Chtěla jsem ho mít u sebe /v poradně mi to slíbili/, sestry ho ale odnesly nevímkam a já dvě hodiny klepala kosu přikrytá pouze prostěradlem. Hned po porodu jsem měla ohromnou chuť vstát, chovat miminko, zavolat všem známým...místo toho jsem nevěděla, kde je mé dítě, nahaté mi byla zima, nikdo na mě ani nepromluvil. Přesně o půlnoci si pro mě přijel horrorový saniťák, měla jsem chuť ječet, když mě vezl po temných chodbách na tmavý pokoj, fakt jsem se bála. Sama jsem se tajně šla osprchovat a pak se až do šest ráno otřesně nudila a snažila si vzpomenout, jak to miminko vlastně vypadalo.
Na porod jsem se opravdu hodně připravovala a mohl to být krásný zážitek. Místo toho se mnou a mým dítětem jednali jak s věcí, brrrrr

Ahoj Lucie,
u Tvého příspěvku jsem se rozesmála. Na čem si myslíš, že se váží děti v Podolí? Na pokoji je váha podobná té, která dříve stávala v každé zelenině :o))
Jana

Čtu po sobě poslední příspěvek a musím se vyjádřit lépe:
Nedostala jsem žádné léky proti bolesti v kapačkách, prášcích..atp - a ani jsem je nechtěla.
Při nástřihu (podle Jirky - já to nevím) mi píchli lokální anestetikum.

Ahoj Míšo,
děkuju za gratulaci.
Technické vybavení Podolí mě opravdu nemile překvapilo. Ale Jirku vytočilo ještě o něco víc, jako muž - technik si umí představit o něco lépe než já, jak málo peněz by stálo "přivolávátko" sester a za jak málo peněz by se dalo pořídit.
Přístup ústavu v Podolí nechápu...
Jana