Názory k článku Maminky, jste to vy, které můžete změnit svět

Vážený pane Zdeňku,
nevím kdo jste a čím jste, ale Váš příspěvek na mě udělal dojem, že jste o porodu slyšel pouze z vyprávění lékařů, kteří se snaží posílit svou důležitost a postrašit ženy. Snad se také snaží pře-svědčit ty ženy, že bez nich, bez mužů lékařů by neporodily. Možná, že jste také lékař, potom jsem ale přesvědčená, že jste normální přirozený porod (nebo přesněji řečeno přirozeně probíha-jící porodní proces) neviděl, že jste u něj nebyl přítomen. Je zcela normální, že lékaři nejsou pří-tomni po celou dobu porodu. Přicházejí pouze občas a pak na závěr celého porodu. Značné množství lékařů by dokonce obtěžovalo, kdyby měli být na porodním sále přítomni v průběhu celé první doby porodní. Jen těžko tedy mohou sledovat, jakými změnami (hlavně psychickými) žena prochází. Bohužel ani porodní asistentky nejsou ženám vždy dobrou oporou. Pokud rodící žena sama nastíní co a jak by si přála, může se dnes již dočkat kladného přístupu ošetřujícího personálu. Jinými slovy „dovolí jí“, aby se chovala podle svého přání. Je ale téměř pravidlem, že tím to také končí. Mnohé maminky by ocenily, kdyby jim porodní asistentky či lékaři poradili i něco navíc, kdyby dali najevo, že jsou skutečnými profesionály a oporou. Nemocnice, kde tomu tak skutečně je, jsou ale výjimkou.

Zpět k tomu přirozenému porodu. Ten, kdo měl možnost být přítomen tomuto velice hlubokému a pozitivnímu zážitku, by nikdy nehovořil tak jako Vy. Ten kdo vede takový porod je sama rodí-cí žena. Ten, kdo asistuje, je porodní asistentka nebo lékař. Právě jejich profesionální zkušenost by měla zabránit tomu, co popisujete ve svém příspěvku. Porod je ve většině případech velice těžká práce. Pokud je ale ta práce prováděna s láskou a vlastní aktivitou, pokud se můžete poza-stavit v době, kdy cítíte, že vám to pomůže, pokud můžete využít všech přirozených „ulehčova-cích“ prostředků bez omezování, pak tu práci zvládnete. Budete se cítit unaveně, ale šťastně a spokojeně. Jestliže Vás ale někdo bude stále přesvědčovat, že Vy na takovou práci nemáte, že bez něho jste naprosto neschopný, že Vám vlastně v každé minutě hrozí nebezpečí, bude-li Vám někdo stále vnucovat tempo práce, které On považuje za vhodné nebo podle něho odpovídá ta-bulkám, budete ve stresu a zvládnutí stejně obtížného úkolu se Vám bude zdát nemožné.

Osočujete členky HAM z diletantství, vyčítáte jim emotivní reakce. Mluví z Vás člověk, který vlastním porodním procesem nikdy neprošel. Být přítomen u porodu neznamená být dobrým partnerem u porodu nebo vědět „o čem ten porodní proces skutečně je“. Já vidím chování členů HAM jako docela přirozené. Potřebujete-li pomoc, nejprve o ni slušně a tiše požádáte. Možná Vás někdo uslyší, možná ne. Jestliže nikdo nezareaguje, opakujete svou žádost hlasitěji a Váš hlas se bude měnit ve volání o pomoc a možná dokonce v zoufalý výkřik o pomoc. A v tom bodě právě HAM je. Nedomnívám se, že by se jeho členové snažili vymýšlet si nějaké nemožnosti, hazardní kroky nebo že by dokonce chtěli ohrozit život kohokoli (matky nebo dítěte). Prostě jen společně volají o pomoc za ty maminky, které vidí těhotenství a porod jako normální věc a po zdravotnících nechtějí nic navíc, ba naopak. Proč je při stavu dnešního zdravotnictví jednodušší chtít péči během porodu dražší (plnou různých zásahů, které si pak vyžádají další zásahy) než nechtít nic jiného než pochopení a snad pomocnou ruku „kdyby něco“ ?A přestože se mnozí zdravotníci stále ohánějí svou zodpovědností, raději se schovávají za eventuální „kolektivní vi-nu“, která se v porodnicích lehce zahladí, než aby jako skutečně zodpovědní, profesionálně zdat-ní jedinci individuálně přispěli ke zkvalitnění a zlevnění zdravotnické péče. Kdyby byly porod-nice skutečně bezpečným místem pro přivedení miminka na svět, nebylo by tolik maminek, které si svůj porod nesou životem jako trauma. Neexistovaly by děti, které mají vlivem porodu posti-žení různého charakteru. Ne každý člověk je natolik silný, aby o tom, co ho trápí a co by chtěl zlepšit dokázal mluvit nahlas. Proto vzniklo Hnutí za aktivní mateřství. Jeho hlas je silnější než několik tichých volání o pomoc.

Zkuste si, pane Zdeňku, přečíst pár knížek o přirozeném porodu. Např. od Dr Michela Odenta Znovuzrozený porod, od pana Frederika Leboyer Porod bez násilí nebo od paní Penny Simkin Partner u porodu. Třeba Vám otevřou oči.

Zuzana Štromerová

Zdeňku, kde berete tak "fundované" informace? Nejste náhodou lékař? (Pro pořádek - tohle není míněno jako urážka lékařů, pouze dotaz.)

Vážení,

před časem začala do diskuse na Rodině přispívat paní Martina. Její příspěvky jsou chytré, vtipné, umí jít k jádru věci, má velmi pěkné postřehy, v diskusích neztrácí glanc, používá vlastní hlavu - a to přece nesmí zůstat nepotrestáno, že?

Marcelo, Anno, Moniko - která z vás si troufla pustit se s ní do polemiky ohledně docela trefného odhalení manipulativních tvrzení pana Marka? Která? A s jakými výsledky? Zdá se, že vaše duchovní vůdkyně vás pro tento případ nevybavily dostatečnými argumenty. Moniko, opravdu nás nechcete seznámit s výsledky studií, o nichž píšete? Nebo se stydíte přiznat, že jste střílela od boku a nevíte o nich nic více než kdokoliv jiný?

Moniko, jak by se vám líbil příspěvek ve stylu: "Za tzv. přirozený porod považuji porod, při kterém nezřídka docházelo k úmrtí matky nebo dítěte, případně obou, při kterém se může stát, že hráz se roztrhne až do konečníku a trhlina se následně infikuje střevním obsahem, při kterém jsou spirituální zážitky matky důležitější než stav rodícího se dítěte, a v důsledku toho se dítě občas narodí se zoufalým Apgar skóre, při kterém - je-li zanedbáno poporodní krvácení - někdy jako jediný život zachraňující zákrok zbývá hysterektomie." Také je to velmi omezené, podobně jako váš náhled na tzv. nemocniční porod, že? Také to zcela opomíjí všechna pozitiva, které ta která alternativa má, že? Opravdu máte tak černobílé vidění světa? Nebo nejste schopna ničeho jiného než tupého papouškování těch bulíků, které vám navěšeli na nos jiní? Nechce se mi tomu věřit.

Anno, tvrdíte, že HAM pro vás dělá spoustu užitečné práce. Ano, umějí dělat hezké přednášky, umějí hezky promítat, poradit si s dopravou gynekologického křesla na Václavák... Ale co se týče jejich aktivit směrem k oficiálním institucím, to je učebnicová ukázka ryzího diletantství. Dopisy jsou špatně naformulované, plné emotivních, leč nedostatečně podložených tvrzení. V případě zdravotních pojišťoven HAM zaplakalo sice usedavě, leč na špatném hrobečku. To je podle vás užitečná práce? Podle mě to chod věcí spíše pořádně brzdí. Zastánkyně přirozených porodů by si určitě zasloužily profesionálnější zastoupení.

Diskuse na téma nemocniční vs. alternativní porody bohužel na Rodině sklouzla do stylu "Řekni mi, jak chceš rodit, a já ti řeknu, jaká jsi. A když se to nebude shodovat s mými představami, tak to řeknu dost nevybíravě." Některé dámy se u toho nestoudně zaštiťují slovem "tolerance", jiné bezelstně přiznávají, že jakýkoliv jiný názor než jejich vlastní jim působí kulturní šok. (Anno, nepište příspěvky, jste-li momentálně kulturně šokována. Jsou plné překlepů, gramatických chyb a chybějící interpunkce, což je často na úkor srozumitelnosti.)

Milé dámy, které s tímto přístupem také nesouhlasíte, které hledáte zlaté střední cesty: nenechte se urážet skupinkou pravověrných. Ozývejte se - pár z vás to již učinilo. To, aby se konfrontační duch těchto diskusí změnil, je na Vás.

Martino, nenechte se odradit a pište dál. Vaše příspěvky se mi opravdu líbí - na rozdíl od paní Anny, které se líbí spíše příspěvky toho duševního mrzáka Karla. A blahořeji Vám k čerstvě požehnanému stavu!

Zdeněk

Milá Moniko,
myslím, že dnes je z tvého hlediska řada porodů vedena jaksi "pololékařsky". Tedy ani zcela přirozeně, ani zcela lékařsky (např. mám dojem, že separace novorozeňat a maminek je už jevem pozvolna doznívajícím). První doba porodní už také ve spoustě porodnic nabývá volnějšího rytmu (víceméně volný pohyb, různé pomůcky, míče, sprchy, vany...), i když se do rodiček ještě dle mého soudu příliš často v této fázi cpou látky, které mají pozměnit postup porodu (ale je třeba si uvědomit, že to je odsouzeníhodné, jen je-li to zbytečné a maminka to vlastně nechce, ale není schopna odporu. Obecně je velmi dobře, že je tu ta možnost, ne každá totiž vnímáme porod a bolesti stejně, a pokud ženě ubývá sil a chce prostředek na zmírnění bolesti např., je to legitimní - stejně jako někteří lidi chtějí lokální anestezii u zubaře i u z mého pohledu třeba obyčejné plomby). Myslím, že největší slabiny jsou ve druhé době porodní, tam to má často k přirozenému hodně daleko.
Ale rozhodně bych věci nestavěla tak, jako lékařsky vedený porod = katastrofa x přirozený = to pravé ořechové. Na to jsme my maminy příliš různé.

Milá Martino,
diskuse nejsou od toho, aby ses nad sebou musela zamýšlet, když s tebou všichni, nebo někdy nikdo nesouhlasí....

Já jsem ale taky prožívala muka, když jsem v diskusi na téma porod doma vždy několik dlouhých sekund musela čekat, než se stáhne příspěvek téměř totožný s řadou dalších, nechápala jsem, proč tam každý musí sólo napsat: jste nezodpovědní šílenci, ze mě dítě tahali kladkostrojem a přežila jsem jen díky doktorům... /tím nechci nikoho zesměšnit, trochu přeháním/, prostě jsem byla netrpělivá a chtěla jsem se dovědět o tom, jaké to je a jaké má ještě kdo zkušenosti, je ale asi pravda, že člověk se i s jeho názory nejvíce vyvíjí těmi kuturními šoky, které ho potkají, když diskutuje s někým, kdo má úplně úhel pohledu. Takže mě ten čas, kdy čekám na stažení příspěvku, který mi pak přijde úplně pitomý mrzí pořád míň.
Jinak bych ještě ráda napsala, že dopis Karla /aspoň myslím, že se ten muž tak jmenuje/ ve kterém popisuje jejich porod v Krči /rubrika kde rodit/ se mě osobně opravdu hodně líbil!!!!!
Zatím ahoj, těším se na další setkání Anna