Názory k článku Spolužáci Honzíkovi pomáhají

Lidé s Downovým syndromem jen velmi, velmi vzácně se mohou integrovat do většinové populace. Celá inkluze je výmysl dobroserů a neziskovek. Je smutné, že neziskovky mají v průměru o 50% vyšší mzdy než jsou ve veřejném sektoru. Na rozdíl od státních institucí nenesou jejich zaměstnanci žádnou zodpovědnost. To mě nazvedává.

Proč by se to mělo řešit jednotlivě? To že učitelka zmíní, že někteří žáci mluví nevhodně o učitelkách na tom nevidím nic špatného - vždyť ty děti jednotlivě nejmenuje. Pokud by zmínila třeba šikanu ve třídě, rozhodně budu obezřetnější....

Právě že jsem absolvovala spoustu rodičáků. Závažné prohřešky se musí řešit individuálně, drobné kraviny na půdě školy mezi učiteli a žáky.

Mě vůbec nepřipadá vhodné řešit za účasti všech rodičů záležitosti, které se týkají pouze některých žáků. Nepamatuju se, že by to někdy k něčemu bylo a že by z toho vzešlo něco dobrého.

A kde nastavíš tu hranici, kdy postižené dítě ještě přivést na svět a kdy ne? U mentálních retardací nikdy ne? A co u fyzických postižení? To je z hlediska etiky obdobné jako jestli se mají léčit nemoci nebo postižení za miliony, když to dotyčnému prodlouží život o rok? A má se draho léčit 80 letý člověk?

To jsou opravdu strašně těžké věci a nemyslím si, že by společnost dokázala na ně dát jednoznačnou a správnou odpověď a stanovit přesné pravidlo.