Názory k článku Italský výzkum: spaní u rodičů dětem neškodí

to naprosty souhlas, slo mne tam spise o vetsi deti od toho pul roku. A samozrejme muj nazor neni striktni, chapu, ze jsou vyjimecne pripady, ale i kuprikladu v nemoci ditete neni vhodne delat vyjimky, protoze to pak muze zpusobit psychosomaticke vyvolavani nemoci....

Do veku cca 3 let (nez jde dite do skolky) je to dle meho nazoru OK. Ovsem u starsich deti mi to prijde spise jako problem rodicu, kteri se nedokazi smirit s tim, ze jim dite roste, nebo v ne nemaji duveru, ze dokaze byt samo, a buduji tak v nich neduveru v ne samotne, nebo i v neco jineho (treba nadprirozene bytosti). Uzkost od pocatku. Asi to nicemu nevadi ze zdravotniho hlediska (rodic je asi nezalehne), jiste to ma vyhodu pro dite (citi se byt na blizku rodice), rodic ma jistotu, ze je dite v poradku, ale to je cele. Co z toho ditete vyroste se uvidi za par let. Dopad na manzelsky zivot ani nepripominam. Jsem presvedcena, ze i to je jednim z duvodu, ktere stoji za tak silenym procentem rozvodu (vic jak kazde druhe manzelstvi). Zachvili bude novy trend v odmitani skolni stravy, rodice to preci nemaji pod kontrolou, jeste by to tem detem ublizilo..........

Opravdu doufam, ze situace spaní mezi nami rodiči nebude trvat až do konce školní docházky!!! Koupili jsme si větší postel, ale i dcera roste a v 6- ti letech zabíra více místa! Do postele mezi nás přichází každonočně od té doby, co má svou postel ve svém pokojíčku ( sousedícím s ložnicí). Chodí kolem půlnoci a následně kolem 3 přichichází pes. Úá, chci spát v klidu!

Syn (9 let) s námi v posteli jako miminko nepsal. Měl však postýlku přiraženou k posteli a sundanou bočnici. Od dvou let byl často nemocný a musela jsem k němu vstávat v noci i každou hodinu a pak čekat dokud zase neusnul, takže jsem se vůbec nevyspala. Pak jsem si ho dala k sobě do postele a spal v pohodě i několik hodin. V pěti letech prohlásil, že se s námi nevyspí a od té doby spí sám v pokojíčku.
Dcera má rok a spí s námi v posteli od 6 měsíců. V té době usínala pouze se mnou, manžela odmítala, i když do té doby vždy uspával on a vyžadovala moji blízkost. Při přenesení do postýlky se do pár minut probudila a řvala. Ona i teď v noci neutále kontroluje, zda jsme na blízku ( šmátrá ručičkou kolem sebe a když se nás dotkne, pohladí nás a spí dál). Chtěla jsem to opět vyřešit přiraženou postýlkou, ale máme malou ložnici a postýlku k ní tahle nevytočíme.

6 a 1/2 letý syn spí semnou taky v posteli. Nikdy neměl svoji postýlku, protože už v porodnici ječel a ječel, dokud nebyl u mne. Doma jsme to zkoušeli, nikdo se týden nevyspal, po týdnu šel spát s námi do velké postele a spal 12 hodin s přestávkou na kojení a už tam zůstal. Starší to měli stejně, jsou dvojčata, takže jsme k manželské posteli měli přišoupnutou ještě jednu postel,aby jsme se vešli, v létě jim bude 14 a již dávno spí sami ve své posteli a ve svém pokoji.
Já si myslím, že každé dítě a každá máma pozná sama co je pro její dítě nejlepší a nemusí se řídit nějakým výzkumem.