Názory k článku Video: Digitální zařízení vezme dětem třetinu dětství

Do velké míry souhlasím, ale co mě zaujalo u syna: Bude mu 8, na TV se (i s mladší sestrou) dívá, většinou cca hodinu večer, o víkendu i ráno (a nás nechají spát, hurá!), v zimě třeba i trochu víc. Má tablet, ale hraje na něm celkem málo, některé dny vůbec, někdy tak do hodiny. Dává přednost hraní s jinými dětmi a naštěstí má těch možností hodně (družina, se sousedy na zahradě atd.). Ale o elektronických hrách se rozhodně hodně baví s klukama ve škole a v družině a kupodivu - hrají vlastní reálné hry na témata z těch elektronických, malují si k tomu různé plánky, vymýšlejí pravidla ... S jedním spolužákem pak jezdí společně na sportovní tréninky, zatím je jako rodiče na střídačku doprovázíme a co mě zaujalo, že kluci si vyprávějí na pokračování takové fantazijní příběhy na téma z těch her (tuším, že hlavně z minecraftu?), ten synův spolužák tomu říká "dračáky", netuším, jestli to je nějaký oficiální termín, v každém případě mi to přijde jako celkem pěkná zábava do MHD i na pěší cestu Takže samozřejmě četbě knih bych dala rovněž přednost (už proto, že takové jsou i moje životní zkušenosti), ale mám obavu, že syn by ani v "naší době" nebyl typ čtenáře beletrie, takže mi ta popsaná zábava inspirovaná elektronikou přijde taky celkem fajn ...

Upřímně řečeno, být dnes dítětem, nevím, jak bych si vedl. Jedinou inspirací pro má dobrodružství byly knihy, kterých jsem přečetl už ve 4. třídě klidně pět týdně. A následně jsem šel a pokusi se dobrodružství hlavních hrdinů prožít na vlastní kůži. Jenže co dnes? Zábava je organizovanější než za socializmu, všechno, co není placené je nebezpečné a tudíž zazděné, zrušené nebo zakázané. Copak se dnes parta dětí může vypravit někam do jeskyně nebo po švihadlech slézat lom, jako Rychlé šípy? Druhý problém je, že média všechno servírují vyjádřené tak do detailů že neponechávají žádný prostor pro rozvoj fantazie. A bez té není žádná dětská hra zábavná. Vylézt na haldu za městem bylo jako zdolat sopku. Obzvláště, když se z ní ještě kouřilo. Dnes se tam nesmí protože je to a) soukromý majetek, b) nebezpečné, c) umazaly by se drahé značkové oblečky. A proč bych se škrábal na imitaci sopky, když se na Playstationu mohu nad ní proletět vrtulníkem, že? Ach jo...

A promrhaný čas není jediné zlo, snad ještě horší jsou pak takové zploštělé zájmy. Protože cokoli jiného přece není tak přitažlivé jako mastit hry, a tudíž se tomu děti nevěnují naplno, moc to v nich nezanechá a snaží se to přetrpět, jen aby zas mohly usednout k elektronice.

My jsme teď nastavili s klukem pravidlo, že tablet ano (a ne každý den), ale napřed přečte aspoň dvě stránky v jakékoli knížce, kterou si vybere. Probral jsem to s ním i v tom smyslu, že to nemá znamenat, aby si čtení kvůli tomu zprotivil jako nějaké nutné zlo, a zdá se, že to chápe. Tak uvidíme, jak se to osvědčí :)