Re: Re:

Chceš veselou historku, jo. Tak to jsem v pondělí jela koupit Markovi sandálky. S hnátkou 27 a malým vrávorou to není nic jednoduchého, takže do DPK na Vinohradech.Byla to moje první cesta (a na dlouho poslední) bez kočáru. Usoudila jsem, že když tramvaj staví přímo před obchodem, tak to zvládnem (parkovala jsem u Anděla). Hahaha, byla výluka, tramvaj nás vyhodila na Pavláku a dvě stanice nás čekaly pěšky. Marek byl ochoten pouze běžet, což by nebylo tak strašný, ale nabral směr Nusle a nedal se donutit ke změně směru do Vršovic. Po mém naléhání sebou na Tyláku fláknul a řval (mám nastudovanou odbornou literaturu, takže vím, že je to v pořádku, to se jen emočně vyvíjí. Jenže když s ním potřebuju někam dojít, moc se mi ten jeho vývoj nehodí), takže jsem ho do obchodu řvoucího donesla, špinavýho a uječenýho, zpocená až na .... a to jsem dokonce vytáhla z batohu dudlíka pro případ největší krize. Po středních útrapách jsme koupili dvoje boty a opět cesta na Pavlák, né už tak děsná, ale děsný čekání na tramvaj a pak cesta narvanou tramvají. Marek naprosto odmítal sedět, zmítal se a kroutil, ve finále mi stál na klíně a koukal z okýnka. Na Karláku vyhodil oknem rohlík (bíbí - jakože pro ptáčky), v Lidické dudlík (taky bíbí, no nevím jak si s tím bíbí poradili). Zbytek cesty se ho hlasitě dožadoval zpět a protože Marek stále nemluví, ale hýká, tak ostuda na celou tramvaj, soustrastné pohledy cestujících na mne jako matku retardovaného dítěte. Na nákup v Tescu jsem už neměla sílu a byla jsem ráda, že cestou v autě usnul, protože ty 3 hodiny co spal jsem spotřebovala na svou regeneraci. Nesmí z těch bot vyrůst, protože toto hodlám opakovat nejdříve na podzim.
A jedu na nákup, babička hlídá.