pro Kakulku

Ahoj, řešila jsem vloni podobný problém jako ty. V létě jsem čekala mimi a měla dělat státnice... školu jsem přerušila s tím, že ji dodělám, až se mimi narodí a když to nepůjde, tak ji prostě nedodělám. Nechtěla jsem vystavovat svůj poklad zbytečného stresu. Chybělo mi pár zkoušek, diplomka, státnice... vše se odsunulo na únor. Dopadlo to dobře, ale nikdy více!!! Dokud jsem dodělávala zkoušky a psala diplomku, tak to s miminem jakž takž šlo, ale když jsem se začala učit na státnice, byl to děs, cca 14 dní jsem nespala víc jak čtyři hodiny denně. Když mimčo konečně uslo a já se začala učit, měla jsem v očích slzy, jak jsem byla unavená. Kyž jsem šla na státnice, uměla jsem jen polovinu okruhů a i to dost bídně, ale měla jsem štěstí na otázky. Synovi bylo tehdy kolem šesti měsíců. Jsem šťastná, že to tak dopadlo, ale bylo to dost drsný. Jinak jsem áda, že jsem se vrátila do školy, když mu byly 2 měsíce, kdybych to odložila na další semestr, tak by to nešlo zvládnout - mimino přece jen není tak čilé a víc spí a nemusí se mu tolik vařit a toho času jsem měla přece jen víc. Dodnes mám výčitky, že jsem často sahala ke kupovaným příkrmům. Když už jsem předtím té škole obětovala tolik, tak jsem to nechtěla vzdát. Znovu bych do toho asi už nešla. Takže všem studentkám přeji hodně štěstí.