Re: Ahojda

Už jsem si vzpomněla, na co jsem chtěla reagovat.

Stáňo, to je fajn, že nákupy dopadly dobře.

Luci, to je moc moc dobře, že jsi doma! Lucinko a ty jsi se tam potom s Markétkou potkala? Že ji mám pozdravovat.

Evuško, je to strojkem. Stříhala ho moje kamarádka. Teda holila, ne? Byl to teda trošku boj. Zpocená jsem byla já, držela jsem ho. Zpocená byla kamarádka, co ho holila. Zpocenej byl Ondrášek, jak bojoval. Zpocenej byl syn kamarádky, protože chtěl k mamince. Jedinej, kdo nebyl zpocenej byl, byla Verunka.

Ondráškovi lezly vlasy do očí, tak jsem ho musela šmiknout. A má ve vláskách stroupky, to se líp zlikviduje z ježoura.

A k těm písmenkám: Verunka ve dvou letech poznala P jako Pavel, co měla na čepici a tím končila a dodnes se teda nic moc neučila. Básniček umí dost. Dělali nám tu s Leničkou od Kamči besídku. A k těm barvám: babička mi říkala, že je ve 3 letech děti ještě nemusí pojmenovat, že právě mají zareagovat: podej mi modré autíčko a podat modré autíčko. Takže holky, buďte v pohodě.

Tak to je vše, co mi v hlavě uvízlo. Doteď jsem žehlila a půjdu spát. Při žehlení jsem chytla depku, že je všechno Ondráškovi už malé, kde to zase budu nakupovat. Ble...