Re: úterý

Hoj, taky chválím a obdivuju malířské umění ! Já bych si možná i troufla, i když moje malování nejni žádnej super výkon, ale podle předloh mi to celkem i jde, nicméně dost by mě děsila ta velikost, že tam bude každá nepřesnost vidět, a taky to stejně nemám kam namalovat, všechny zdi máme obestavěný , tak leda něco menšího do vyšších poloh možná někdy zkusím, nechám si poradit od Carlitos a třeba si troufnu .

Chjo, na dnes mi zrušili 1. jízdu, už jsem se i docela těšila a hlavně jsem to chtěla mít za sebou , hmmm, měl nějaké přezkoušení nutné či co, tak další termín domluvíme zítra na teorii, hmmm, musím se asi začít učit, ještě jsem na to moc nekoukla, akorát o víkendu s manžou na netu na značku, učebnici mám až ode dneška, jsem lempl .

My byli dnes s Adámkem u mudry, pro jistotu, vyfasovali jsme homeo a inhalátor, má to zase na průduškách, chjo, byl strašně hodnej, prďola náš, pozdravil, nechal se poslechnout, kouknout do krčku - má to nacvičený z domu, pořád nosí dr. kufřík a všechny nás vyšetřuje - , poděkoval za obrázky, už doma se hnal do oblékání, že pojedeme autíčkem k doktorce a když se ho babi zeptala, co mu bude dělat, tak prý pích, ale "plotože muší, babi, aby kašlík neměl Áďa", to jsem čuměla, že i na pích by šel dobrovolně :O, minule se cukal, tak jsem ho uklidnila, že teď na pích ne, že bude jenom poslouchat na prsíčkách, tak byl spokojen . Cestou dom vytuhl v autě, sice se doma probral, ale říkal, že hají jo, tak je tuhej od 10.30, a to vstával v 7.30, holt nějakej deficit či co. Příští týden máme jít na asi 5x odloženej Priorix, tak snad už bude zdravej, ufff, chůdě moje.

Petro, jj, Martínka jsem zažila jednou v Jablíčku, jak se děsně bál nafukovacího balonku, fakt nešel zklidnit, taky jsem koukala, je mi ho líto, jestli ho tolik věcí děsí, ale za poradu s odborníkem nic nedáte, což´, asi bych tam taky zašla. Adámek býval zase hrozně lekací, ouplnej děs mu vyvolal dárek k 1. narozeninám, a to autoškola od Sassy, dopravní prostředky schované v látkových kostičkách, vymáčkla jsem tenkrát z kostky jedno autíčko a jak vyjelo, adámek zbělal jak křída a vydal tak hrůzostrašnej skřek, že jsem potom zbělela i já, fuj, pak nemohl asi 2 měsíce ty kostky nikde vidět, vadilo mu, že v nich něco číhá, s autama samotnýma si hrál. A víc takových věcí i hraček měl, vysavač, odsávačka, mixér, všechny víc hlučné věci ho děsily, já víc jak rok vysávala jen když spal na balkoně nebo když ho táta vzal s kočárem ven .