Autobus

Ahojky,
tak jsem četla o vztekání v autobuse a v tramvaji a vzpomněla jsem si na kámošku, která mi vyprávěla zajímavej příběh. Jela s klučíkem (mimo jiné taky Filip 10/01) a tak nějak si vyprávěli. Říkala, že byl zrovna v klidu, jen se pořád na něco ptal a ona mu odpovídala. Prý ani nijak nekřičel, prostě jako když se dvouleté dítě na něco ptá. No a po chvilce jí okřikla nějaká starší paní, že už toho má dost, že ji kluk ruší (asi v jízdě :o), no a ona jako matka ho prý v tom podporuje, že mu odpovídá. Chápete to někdo?
Mně se stalo něco podobného, když jsme s Kájou a ještě s dvouma kámoškama s dětma byly na výstavě (děti byly opravdu hodné, jen jsme je chválily), no a nějaké důchodkyně se s náma pustily do křížku, že máme sedět s dětma doma a nerušit ostatní lidi.
Jo, jo, je to dneska svět :o)

Jinak s Kájou je cestování úplně v pohodě. Autobusem jezdíme bez kočárku, ona má hroznou radost, že vidí ven a upozorňuje mě na autobusy (dle Káji - ABU) a tramvaje (TAJÍ). A je moc hodná.
Vyvztekat se sice chodí sama (jen někdy ji odvádím, když je vztek hooodně silnej), ale vrací se až v klidu, jinak je odeslaná zpátky. Já vím, že se to musí všechno naučit, ale mně už někdy pěkně povolujou nervy. Grrrrr :o(

Pa, pa :o)