Re: Desetiměsíční prohlídka

Ahojte,
také máme za sebou desetiměsíční prohlídku, i když holkám bude deset měsíců až 23.12.
Péťa je prtě, má 65 cm a 6,49 kg, zato je živule, až to hezké není. Lézt se teda ještě nenaučila, jen zdokonalila plazení, takže nám rehabilitačka ukázala, jak ji v lezení podporovat. Horší je, že většinu dne tráví vzpřímená na kolenou a dokonce si stoupá o cokoliv, třeba i jen o stěnu, jenže se neudrží a padá, navíc si likviduje nohy a záda, prostě by to ještě dělat neměla a rehabilitačka je z ní dost nešťastná. Musíme o to víc cvičit a posilovat ty svaly, které ve své uspěchanosti vynechává. Zatím si nesedá a sedět ani neumí (já ji neposazuju), ale to je pro nás štěstí, jinak by nám asi nepomohlo žádné cvičení a měla by shrbená záda. Má proříznutý jeden zub a trochu se zlepšilo spaní, i když jen za cenu, že ji mám u sebe v posteli. Do půlnoci se budí jen tak na pochování, pak se vzbudí jednou mezi jednou a třetí hodinou na mlíko a když mám štěstí (a vezmu si ji k sobě do postele), tak spí tak do osmi. Jestli její nespavost souvisela s tím jediným zubem, tak to se mám ještě na co těšit. Občas se docela rozpovídá, ale smysluplného v tom není nic. Paci paci nebo podobné věci neovládá, takové věci nestíháme.
Na Páje už není znát, že je nedonošená, má 71 cm a 7,95 kg. Krásně leze, u překážky se umí vztyčit na kolínkách, ale stoupat ani sedat si zatím nezkouší, tak už ani nemusíme tolik cvičit. Zub má také jeden, v noci spí celkem v pohodě, i když do půlnoci podobně jako Péťa se sem tam vzbudí a chce pochovat, a pak se většinou budí kolem páté ráno na mlíko. Vstává ale až po deváté hodině, takže mít jen ji, tak si i pospím. No nemám, ale aspoň mám ráno to buzení postupné a stíhám to nějak s převlékáním, krmením apod. Ani Pája neumí žádné Paci paci ani nevede smysluplné řeči, jen docela často začne s nenene nebo ňeňeňe.
Mám se teď co ohánět, někdy mám pocit, že nedělám nic jiného, než honím obě po bytě a sundavám Péťu ze stoje alespoň do kleku. Obě jsou děsné závislačky, nesmím se od nich hnout na krok, Péťa je nejradši, když po mně může lézt. Ale chování je nebaví, potřebují pohyb, pořád něco zkoumat, rozhlížet se kolem, někam lézt. No a do toho naše nejstarší (dva a čtvrt roku), také potřebuje svoje, občas si pozornost vynucuje vztekáním a kňučením, to mám pak nervy na pochodu.
To je asi zatím vše, mějte se fajně a buďte zdraví.