Re: Domečku, domečku, kdo v tobě přebývá?

Ahoj Lukino,
našla jsem v jedné knížce s ruskýma pohádkama něco takového a trochu jsem to upravila.

BOUDO, BOUDIČKO
Na poli stojí boudička.
Běží kolem myška Hrabalka. Uviděla boudičku, zastavila se a ptá se:
„Boudo, boudičko! Kdo v tobě přebývá?“
Nikdo se neozval.
Vešla myška do boudičky a začala v ní bydlet.
Přiskákala k boudičce žába Kuňkalka a ptá se:
„Boudo, boudičko! Kdo v tobě přebývá?“
„Já, myška Hrabalka! A kdo jsi ty?“
„Já jsem žabka Kuňkalka!“
„Pojď bydlet se mnou!“
Žabka skočila do boudičky. A bydlely tam obě dvě.
Běží kolem zajíček Ušáček. Zastavil se a ptá se:
„Boudo, boudičko! Kdo v tobě přebývá?“
„Já, myška Hrabalka!“
„Já, žabka Kuňkalka! A kdo jsi ty?“
„Já jsem zajíček Ušáček!“
„Pojď bydlet s námi!“
Zajíc – hup do boudičky. A bydlili tam všichni tři.
Jde lištička Sestřička. Zaťukala na okénko a ptá se:
„Boudo, boudičko! Kdo v tobě přebývá?“
„Já, myška Hrabalka!“
„Já, žabka Kuňkalka!“
„Já, zajíček Ušáček! A kdo jsi ty?“
„Já jsem lištička Sestřička!“
„Pojď bydlet s námi!“
Lištička vešla do boudičky. A bydleli tam všichni čtyři.
Přiběhl vlček Šedý boček, nahlédl do dveří a ptá se:
„Boudo, boudičko! Kdo v tobě přebývá?“
„Já, myška Hrabalka!“
„Já, žabka Kuňkalka!“
„Já, zajíček Ušáček!“
„Já, lištička Sestřička! A kdo jsi ty?“
„Já jsem vlček Šedý boček!“
„Pojď bydlet s námi!“
Vlk vlezl do boudičky. A bydlelo jich tam pět.
A tak všichni žijí v boudičce a zpívají si.
V tom jde okolo medvěd Křivošlap. Uviděl boudičku, uslyšel písničky, zastavil se a zařval ze všech sil:
„Boudo, boudičko! Kdo v tobě přebývá?“
„Já, myška Hrabalka!“
„Já, žabka Kuňkalka!“
„Já, zajíček Ušáček!“
„Já, lištička Sestřička!“
„Já, vlček Šedý boček! A kdo jsi ty?“
„Já jsem medvěd Křivošlap!“
„Pojď bydlet s námi!“
Medvěd leze do boudičky. Leze a leze, leze a leze – vlézt nemůže, i povídá:
„Budu bydlet raději na střeše.“
„Vždyť nás rozmačkáš!“
„Ne, nerozmačkám!“
„Nu, tak polez!“
Medvěd vylezl na střechu, ale jen usedl – prásk! – rozmačkal boudičku. Boudička zapraskala, padla na bok a rozsypala se. Tak tak, že z něho vyskočili: myška Hrabalka, žabka Kuňkalka, zajíček Ušáček, lištička Sestřička, vlček Šedý boček – všichni živí a zdraví.
I začali nosit trámy a řezat prkna – stavět novou boudičku. A vystavěli si novou, lepší než tu první!

A taky mám jednu veršovanou

BOUDO, BOUDIČKO
Myška Hrabalka domek hledala,
boudičky v lese se proto zeptala:
„Boudo, boudičko,
venku už se stmívá,
pověz mi, pověz,
kdo v tobě bývá?“
„Já žabka Kuňkalka,
já zajíček Ušáček
a já slípka Kdákalka.
Pojď, Hrabalko, dál,
místa nemáme moc,
ale přečkáme tu spolu noc.“
Žili tam spolu celý rok,
když tu se ozval strašný krok
a na boudičku medvěd buší,
zvířátka něco zlého tuší.
Vyběhla honem na louku,
medvěd rozdupal chaloupku,
z boudičky zbyla hromádka,
jinou si postaví šikovná zvířátka.

O Koblížkovi mám taky, ale už nemám čas ji opisovat (ale pokud máš vážný zájem, tak se ozvi a můžu ji časem opsat), tak sem dám jenom tu veršovanou od Hrubína

DĚDEČEK A KOBLÍŽEK
Koblížek na másle zpívá,
dědek vedle hlady zívá.
„Smaž, babičko, smaž!“
„Však si pochutnáš!“
Když koblížek usmažili,
za okno ho položili
a koblížek z okna – hop,
kutálí se po zápraží,
hupky přes příkop,
hop a hop a hop…
Takový už neusmaží.
Bába pro něj naříká,
dědek za ním utíká
a koblížek – hop
přes ten potok, přes ty louže
- jen se neutop! -
hop a hop a hop,
jejej, jeje, to to klouže!
Za koblížkem dědeček,
před koblížkem kopeček
pod kopečkem šerý pes:
„Sním tě, sním tě, koblížku!“
„Umíš-li to, tak si sněz!
Na másle jsem pěkně zpíval,
dědek vedle hlady zíval,
a když si mě usmažili,
za okno mě položili,
a já z okna hop a hop,
kutálím se po zápraží,
hupky přes příkop,
hop a hop a hop,
takový už neusmaží.
Usmažili, nejedli,
vidíš, pejsku – natož ty!“
„Stůj, koblížku, ham, ham, ham!“
„Dobře – užuž utíkám.“
A koblížek hop
přes ten potok, přes ty louže
- jen se neutop! -
jejej, jeje, to to klouže!
Za koblížkem dědeček
před koblížkem kopeček,
pod kopečkem čeká liška:
„Stůj, koblížku, já tě sním,
hop, koblížku, šup do bříška!“
„To ti liško, neradím!
Usmažili, nejedli
vidíš, liško – natož ty!
Já jsem k světu, a ne k snědku!“
Ale liška hup a hup…
Honem, popoběhni, dědku!
A koblížek…
Chřupy, chřup,
dědeček si pochutnává,
liška už je někde v lese,
ráda, že má záda zdravá,
dědeček se pěkně nese,
před chvilinkou hlady zíval,
proč by si teď nezazpíval:
„Babička tě, koblížku,
nesmažila pro lišku,
ham, ham, ham, ham, ham,
snědl jsem tě sám!“

Kdyby měl někdo zájem o další veršované pohádky, tak mám asi 25 stránek pohádek ve wordu, mám taky spoustu různých říkanek a říkanky s ukazováním. Tak si napište na můj mail.
Rony