Perný víkend

Ahoj,
tak jsme měli super víkend. Začalo to v pátek, kdy jsem si večer řekla, že už nemůžu a zalomím to s dětma a hezky se vyspím... no neměla jsem to dělat, Agáta začala za chvíli chroptět, lapila jí nějaká hrozná rýma a v noci se chvílema zalykala hlenama tak, že jsem jí musela mlátit do zad, aby popadla dech. Takže jsem spala v kuse vždycky max půl hodiny. V sobotu se k tomu přidala teplota 38, takže jsme dávali čípky na horečku, odsávali jsme tuny zelenejch hlenů ... no humus. Večer se k tomu přidal Erik. Teď už to naštěstí vypadá dobře, odsáváme sice furt, ale teplota opadla a hlenů je taky míň. Akorát začal nudlat Kryštof, tak doufám, že se mu to nerozjede a nebude muset zůstat doma z jeslí.
Dneska jsme se vydali ven na procházku a taky dokoupit nějaké léky, co nám pomalu docházely. Abychom udělali K. radost, tak jsme se cestou zpátky svezli pár stanic metrem, které miluje. No a mám super zážitek z jezdících schodů - Pavel jel vpředu s K., já za nima držím kočár. Neumím nastupovat pozadu, takže jsem ho držela vzepřený na tom předním kolečku. Za mnou jela na schodech nějaká muchlující se dvojice. Zlehka o mě zavadili, tak jsem se otočila a najednou vidím, jak tomu chlápkovi mizí v kapse můj mobil. Tak jsem na něj zařvala ať ho okamžitě navalí zpátky, jednou rukou pustila tank, takže jsem ho balancovala jen tou jednou rukoua druhou jsem mu rvala ten mobil z ruky. Naštěstí se docela dal a ten telefon pustil (trochu mi blesklo hlavou, že kdyby mi jednu vrazil, tak nemám šanci, budu ráda, že nespadneme všichni). Mezitím už i Pavel zepředu zpozoroval, že se něco děje, tak na ně taky houknul co jako že mají za problém a nahoře nad schodama je ještě podržel než jsem si zkontrolovala, jestli mi neukradli i něco dalšího ... pak jsme je nechali jít, volat policajty a nenechat je zdrhnout než přijedou, na to jsme fakt neměli ... navíc za chvíli po těch schodech přijela další romská skupinka, evidentně k nim patřící ... no byli jsme rádi, že to pro nás dopadlo dobře a šli jsme.
Takže samý lepší zážitky.
A teď, když už jsem si myslela, že je tomu super víkendu konec, tak se vzbudil v posteli Kryštof, totálně zpocenej a unudlanej a hystericky tady dupal a řval nenenenenene asi 20 minut než se nám ho podařilo přeprat a dopravit znovu do postele. Co se mu zdálo netuším, ale ta choroba na něj asi leze.
Ach jo, tak já jdu konečně žehlit, odložila jsem to právě v ten pátek, kdy jsem se chtěla vyspat a od té doby jsem se k tomu nedostala.