Re: Jsme doma

Ahoj holky, tak já toho mám málo. Nemocný mimák a teď zas zlobí táta. Je už na mně toho trochu moc. Nějak to mezi náma skřípe. Já začínám být dost nervově labilní. Mám pocit, že ještě jedna jobovka a já se sesypu. Dnes měl Šimonek zase 38 a jsem opět tam kde jsem byla a nemůžu jíst, dělá se mi z jídla zle. Ho ani nenapadne, že bychom si spolu někam mohli zajít, v klidu si někde sednout nebo do kina. My máme vše v poklusu a ven si chodí jen on. Já když jdu cvičit, tak tam letím s vyplazeným jazykem a zpět taky, abych ještě něco stihla nebo abych převzala mimáka nebo aby mohl jít Petr. Připadám si jak honící pes, Když si jednou za čas domluvím kdy může kámoška, tak on má fotbálek a hospodu s kamarádama, a nebo onemocní mimák. Když měl horečky, chtěl jet do sklípku. Byl by pryč víc jak 24 hodin. Samo, že jsem udělala scénu. Já mám pocit, že si poslední dobou nedokážeme nic říct v klidu, strašně jsme se odcizili. On je totiž věčně někde v prdeli a když přichází po půl desáté, tak už nemám náladu absolutně na nic. Omlouvám se, že vás tím otravuju, ale já už nemůžu.