Lucy v Národním muzeu

Byli jsme předevčírem.

Přilákal nás fascinující exponát (= Lucy), ale musím uznat, že celá výstava byla hezky připravena a plná pozoruhodných srovnávacích exponátů (třeba srovnání ruky, nohy, pánve, pažní kosti...atd. různých druhů lidí, australopiteků a současných primátů). Komu to něco říká, výstavu vřele doporučuji. Ale...

– Je třeba počítat s 1,5-2hodinovým čekáním ve frontě. Dnes, navíc když si člověk musí koupit vstup na timeslot! Nevzpomínám si, kdy jsem s timeslotem čekala v Evropě ve frontě. Muzea si to dokážou zařídit i pro část expozice. Nemohl by se, prosím, někdo z Národního muzea zastavit třeba v Louvre, Uffizi nebo v Kunst-historickém muzeu ve Vídni?

Čekání v muzeu ve frontě je organizačně nezvládnutá šílenost - už z bezpečnostního hlediska. Podobně blbě, ale zřejmě jako kulturní zvyklost, mají vstupy na timesloty zařízené Japonci - ale tam jsme aspoň vždycky stáli venku. Kromě toho tam měli stání vždy dobře zorganizované a organizátoři byli slušní a zdvořilí.

– Nechápu, proč Národní muzeum prodává timesloty na 18h, když zavírá ve 20h, čili se člověk tak akorát prostojí frontou k výstavě. Projít výstavu přitom trvá nejmíň hodinu, i kdyby člověka moc nezaujala.

– Pozor na zavazadla, cokoli většího než velmi plochá kabelička A5 neprojde, musí se dát do šatny (další zdržení, vyplatí se tedy nechat rovnou doma, což se ale člověk dozví až na místě).

– Mám velké pochopení pro bezpečnostní opatření a chápu, jaká je tato výstava rarita. Nebylo by ale možné předem proškolit hlídače, aby se dokázali chovat aspoň trochu slušně? Byla jsem na výstavě s mládeží ze zahraničí a z řevu hlídačů výstavy si odnesli šok (hlídači neřvali sice na ně, ale když se to člověka přímo netýká, je to hodně nepříjemné). Zdá se, že hlídači Národního muzea navštěvovali stejnou školu šarmu jako hlídači Národní galerie.

Přitom třeba Sovovy mlýny, Britské muzeum, NHM v Londýně, Uffizi, Vatikánská muzea, všechny muzea a galerie ve Vídni, Louvre (a to i před Monou Lisou)... - mají úplně jinou kulturu projevu zaměstnanců, jde to bez agresivity a zdvořile, i když hlídají nejvýznamnější kulturní statky na světě.

Ještě mě zaujalo, že když vás některé muzeum nutí odevzdat vaši jedinou kabelku v šatně, protože nevyhovuje velikostí (namátkou třeba Kaple Scrovegniů v Padově), dají vám průhledný pytlík, abyste nemuseli po výstavě chodit s náručí platebních karet, občanek, telefonem, peněženkou a celým svým vysypaným kabelkovým životem, který vám pomalu opadává na zem).

- Je to JEN výstava, uznávám jedinečnost a dočasnost zapůjčených exponátů, ale pro účely vzdělávání a výstavnictví by dlouhodobě stačily i kopie. Hezká trvalá paleoantropologická expozice je třeba ve Vídni, v Londýně, něco se najde i v Antropologickém muzeu v Mexiku. Pokud ji nechce Národní muzeum, třeba by se daly zbytky výstavy přesunout někam na Albertov?

Jinak se mi výstava moc líbila