Re: Manželství pro všechny ne, ale kdyby místo ženy volil manžel, to by nevadilo

Právě proto si nemyslím, že by homoerotický hřích byl nějaký super vážný, akorát je to zřejmě mimo Boží plán.

Co se týče prázdnoty v nebi, to je naprosto logický důsledek hříchu.

Apoštol Pavel v listu Římanům (římským křesťanům, kam psal, než tam plánoval dojít), psal, že všichni lidi zhřešili a nemají původní "boží slávu" a vyjmenovával tam spoustu jiných hříchů, jací lidé jsou a cituje pastýře a krále Davida, který si kdysi v žalmu stěžoval:

Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný. Zející hrob je hrdlo jejich, nástroje klamu jejich jazyky. Hadí jed skrývají pod svými rty, hořké kletby z úst jim tryskají. Prolévat krev spěchají jejich nohy, zkáza a bída jsou jejich průvodci, cestu pokoje ale neznají; na Boží bázeň vůbec nehledí. (Řím 3.kap)

A uzavírá to, že "ze skutků", z toho co dělal za život, nikdy nikdo ospravedlněný před Bohem nebude.

Takže všichni směřujeme "do pekla".

A samozřejmě Bůh tohle věděl od toho, kdy člověk poprvé zhřešil. A celou dobu jinotajně naznačoval, co jednou udělá. Evě řekl, že její potomstvo porazí Satana. Job musel nevědomky snést "Boží sázku s ďáblem" a zůstal věrný. Ukázal, že Bohu stojí za to lidstvo zachraňovat. Abrahám uposlechl, když Bůh chtěl, aby obětoval syna v zápalnou oběť. A zastavil mu ruku v poslední okamžik. Jednou Bůh sám nezastaví Pilátovu ruku, až nařídí zabít jeho Syna ve skutečnosti jako oběť za lidstvo. Mojžíš mluvil o budoucím Prorokovi. Král David ve vidění viděl, že Bůh je ve více osobách a klaněl Pánu, který jednou pokoří hrob. Velký prorok Izajáš prorokoval o panenském početí, o Božím výhonku, který přijde k záchraně, ale zároveň bude lidmi odmítnut a odsouzen. Prorok a politik Daniel prorokoval o Božím království včele se Synem člověka, které porazí všechny světské moci. Jeden z posledních proroků Starého zákona Micheáš prorokoval o tom, že z Betléma vyjde vévoda Izraele.

A pak se to stalo: Ježíš se narodil jako Boží syn, vyrostl v běžné židovské řemeslnické rodině ve "vnitřní diaspoře" v Izraeli - v Galilei. Dospěl a začal působit jako putující rabín a cadik (židovský svatý divotvůrce), uzdravoval, vymítal démony, křísil mrtvé. Zároveň kázal o smyslu Židovského zákona a hlavně říkal a potvrzoval hrozně divné věci o sobě: Že je Syn člověka. Že je Bůh a Boží syn. Že je dřív, než Abrahám. Že kdo v něj uvěří, nezahyne, ale bude spasen. Že má moc odpouštět hříchy.

Pak byl římskými okupanty na žádost kněží a židovského davu ukřižován a poté co řekl: dokonáno jest, rychle zemřel. Narychlo ho strčili do jeskynního hrobu, blížil se svátek a přivalili těžký kámen, jak bylo zvykem. (Po zetlení bývaly kosti přesunuty do kamenné schránky a hrob uvolněn pro další použití.) Třetí den nejprve ženy, které ho ještě chtěly řádně pomazat vonnými mastmi, a pak učedníci zjistili, že hrob je prázdný. Následně se jim Ježíš pravidelně zjevoval v novém těle na řadě míst, někdy s nimi i jedl, jindy "nevěřící" Tomáš vsunul prst do rány v ruce. V Novém zákoně v několika knihách doohromady je zaznamenáno kolem 10 setkání, a Pavel říká, že se Ježíš takto zjevil více jak 500 stům učedníků.

Krátce na to při prvním kázání učedníků v Jeruzalémě došlo k poměrně divoké situaci, kdy ač mluvili jednou řečí, ale všicni je slyšeli ve svých jazycích. A k církvi věřící, že Ježíš zemřel kvůli odpuštění hříchů každého jednotlivce se přidalo nejprve 3000, pak 5000 mužů (+ ženy a děti - sorry, oni to takhle počítali v židovstvu). A církev se přes řecká města v Palestině začala šířit přes Řecko do celého světa.

Takže věříme nejen, že Bůh všechny zahrnul pod odsouzení, ale že také všem odpustil ve svém Synu, kterého obětoval - pokud ho člověk přijme jako Pána a Zachránce. Ježíš nám jako Pán nabízí, že nás dál povede, chce, aby se jeho učedníci učili vše, co přikázal. A samozřejmě, že odpuštění platí i nadále, pokud chceme jít za ním.

Prostě se stal On naším guru, nebo duchovním mistrem a učí nás žít. A k tomu samozřejmě patří brát vážně i to co řekl, i to, co zaznamenali jeho první učedníci.

A řecká i římská antická kultura znala homosexualitu v trochu jiné formě, rozhodně ne manželství, ale znala ji. V Řecku byla šílená zvyklost ve vyšších kruzích, že staří mužové uváděli do společnosti mladé muže a měli s nimi homosexuální vztah. I když měli manželky, hétery, ... Ve vojáckém Římě bylo poměrně jedno, kam Říman "zastrčí", pokud je to on, kdo je penentrujcí. A po vzoru Řeků, kteří Řím kulturně "dobyli" se učili hs lásce mezi muži i ženami.

A Pavel o tomhle v dopisech do Říma, do Korintu i spolupracovníkům psal, že kdo toto dělá, království Boží "nezdědí" po Kristu. (BTW. Korint byl typický bordel na kolečkách, ohromné překladiště a přístavní město, kde bylo všechno, co námořník "chtěl".)

Odtud je celodějinné křesťanské odmítnutí homosexuality.