Re: Dobrý den

Lepší počítat s horším, než být pak z toho šokovaná (alespoň dle mého). Procházka růžovým sadem to není, ale fakt se to zvládnout dá. Já mám sice ten "luxus" dvě hlídací babičky k dispozici a manžel každý den po práci od 16,00 k ruce (dobrovolně se vzdal většiny svých aktivit, krom nedělního volejbal. tréninku a 1 za 14 dní posezení s kamarádem v hospůdce), hlavně pak při koupání a uspávání mi to moc pomáhá. Navíc jsem se naučila řešit věci dle důležitosti a nezabývat se prkotinama. Žehlím jen věci pro mimčo a to jen ty, co má přímo na těle (hodně jí dávám slintáčky). Pro starší dcerku a pro nás žehlím pouze košile a halenky. Kalhoty, mikiny, roláky, džíny, fakt neřeším, natož ručníky, spodní prádlo ... S jídlem to začínám dělat tak, že pro nejmenší uvařím "fujtajblík" a nechám ho i starší k večeři jako polévku a trochu ochutím či přidám rýži, těstoviny, semínka. Manželovi bych to teda nevnucovala, přeci jen je na klasiku :-(( Já jsem ráda, že se najím a co - moc neřeším. No a se spaním - malá se budí v noci po 1a1/2 či max. 2, ale přežiju-li ráno, pak je to už v poho, dokonce si i schrupnu v poledne (většinou). Fakt jsem si to i já představovala daleko horší. Dá se to, prostě musí. A jeden rok není zas tak dlouhá doba a pak věřím, že se to začne vracet do klidu. Jo ještě mě napadlo. Snažit se o to, aby to starší bylo pokud možno co nejvíc a nejdřív samostatné, alespoň v něčem (jídlo, usínání, hraní...). Tak se držte a hlavně se těšte, ten uzlíček štěstí si to moc zaslouží.
Jak si šetříte čas vy ostatní?