Re: Moje dětství x dětství mého dítěte

Tak za nás snad ani jiné spodní prádlo "na nohy" než punčocháče a bavlněné spodky pro chlapy nebylo, ne? Jako dítě jsem punčocháče samozřejmě nosila, většinou ty odporné hnědé. Do zimy jsem to brala jako jasnou věc (pocházím skoro z hor), strašně mě štvaly v místnostech. Do školy jsem je nosila max. do druhé třídy? Určitě vím, že ve 4. třídě jsme se spolužákovi s punčocháčema pod kalhotama dost smáli.
Moje děti punčocháče nosily hlavně ve školce, potom už ne, začali jsme pořizovat termoprádlo (předtím mě to nenapadlo, vlastně jsem asi neměla přehled, jaká je nabídka). Ale určitě jsem jedny punčocháče (ovšem už funční, přímo určené na lyžování) kupovala synovi ještě ve velikosti 152, to mu bylo asi 10? Normálně je nosil, ven na sníh, do školy samozřejmě ne. Dcera už je potom nechtěla, měla dost různých legín, takže tyto punčocháče prostě sabotovala.
Košilky jsem já nosila tak asi ještě na 1. stupni, potom myslím už ne. Dětem jsem je pořizovala tak nějak automaticky tak do těch šesti let, ale nechápaly, k čemu je to dobré, tak jsem pak přestala . Podle mého dřív kromě tepla pod "společenským oblečením" (což byly asi hlavně košile u mužů a různé halenky u žen) měly taky funkci "lapače potu" a existovala teorie, že to vrchní oblečení pak není třeba tak brzy prát? Vím, že si mamka představovala, že budu to samé vrchní tričko nosit do školy celý týden (což jsem nesnášela a šidila to), košilka se měnila v půlce týdne (kalhotky a ponožky každý den čisté) ...