Re: plánovaný císař

Taky jsem měla plánovaný císař - ve 32. tt se mi "rozjela" symfýza, bolelo to jak čert, nemohla jsem chodit, asi bych vůbec nebyla schopná tlačit, navíc měla gynekoložka obavu, že pokud by nešlo vše hladce, mohlo by se to rozjet ještě víc. Termín porodu jsem měla 23.7., 11.7. jsem byla na kontrole v rizikové poradně a protože jsem se už začínala pomaličku otevírat, naplánovali jsme císař na 14.7. (mohla jsem si vybrat i datum :-)), takže jsem vůbec nezažila porodní bolesti a vlastně ani "poslíčky". Přijali mě den předem, udělali potřebná vyšetření a v den porodu ráno přifrčel manžel, šli jsme do porodního boxu, tam mi natočili KTG, pak mě převedli na operační sál (nevím jak v jiných porodnicích, u nás ve Zlíně je to všechno na jednom místě) a manžel zůstal v přilehlém novorozeneckém boxu. Cíšař mi na přání dělala ve spinální anestézii, takže jsem všechno vnímala, a když malou sestřička ošetřila, hned mi ji přinesla pomazlit. Po skončení operace nás sestřička všechny tři vyfotila do rodinného alba :-), mě odvezli na pokoj a manžel zůstal s malou ještě 2 hodiny v novorozeneckém boxu a celou tu dobu si ji choval. Byl z toho úplně naměkko. Pak mi malou přinesli a přiložili, a to pak ještě několikrát během dne, jinak byla u sestřiček na novorozeneckém pokoji. Vstávala jsem 12 hodin po porodu - taky na přání, obvykle se vstává až za 24 h, ale šlo to bezvadně, vnoci mi malou taky nosili na kojení a od dalšího dne jsem ji měla u sebe. Zašili mě úžasně - "na knoflíky", navíc mám jizvu asi 1 cm pod hranicí ochlupení. Teď jsem byla párkrát v solárku a světe div se - jizva je dokonce opálená jako okolní kůže, takže na první pohled není vůbec vidět. Domů jsme šli 5. den po porodu, steh mi vytáhla porodní asistentka 7. den. V šestinedělí jsem se radši ještě šetřila a sem tam jsem polehávala, ale jinak vše bez problémů, teda až na tu symfýzu - mělo to odeznít po porodu, ale nakonec to přestalo bolet až po dvou měsících pravidelné rehabilitace, v dceřiných pěti měsících, a trošičku to bolí pořád a asi bude už vždycky :-(
Moje kamarádka, která rodila normálně a docela bezproblémově, měla naopak s hojením šití nastřižené hráze takové potíže, že teprve rok po porodu jí sex přestal dělat problémy.
Ono je to prostě asi případ od případu jiné a jak píše Skramuška, je to hodně o psychice. Já jsem moc ráda, že jsem rodila tak, jak jsem rodila, byl to pro mě úžasný zážitek. Špatně snáším bolest, takže nějaký protrahovaný spontánní porod by pro mě byl určitě traumatizující.

Omlouvám se, jestli jsem to vzala moc podrobně, ale tak si to prostě pamatuju a vždycky budu :-)

Přeji Ti bezproblémový porod a zdravého mimíska! M.