Re: šestileté gymnázium s angličtinou

Monty, jestli tou druhou myslíš mě, že jsem spala, že bych to dělala stejně, jako Federika, tak to je právě myšleno jinak. Já bych to tak dělala, protože nic jiného neznám. Sama jsem celý život byla spíš premiantka, v práci slušný, jsem kolegy celkem vážená a člověk si pak zvykne na ten systém, že to tak "má být". Respektive moje děti mají být stejné. A kdo má špatný výsledek u přijímaček, ten na to nemá, kdo má trojky na zš tak na gympl nepatří atd. Prostě proto, že se to říká (říkalo), a protože já s tím nikdy problém neměla.
No ale když pak máš děti, co ten tlak a očekávání nesou blbě, spousta věcí jim nejde sama od sebe, jak šla mě, tak pak ten svůj pohled musíš přehodnotit ( a ano, byla jsem blbá).
Za mě: velký tlak neprospívá nikomu, lehký tlak prospívá většině dětí, žádný tlak prospívá menšině. Existuje skupina dětí, které tlak nepotřebují nebo je u nich dokonce kontraproduktivní a pak jsou zase děti, co by bez správné míry tlaku nedělaly vůbec nic.
Není to lehké, jen mi na gymplu přijde spousta látky zbytečná, studenti se naučí na test a pak to s klidem zapomenou, co v životě potřebuješ, a to i když děláš práci VŠ, je naprostý minimum toho, co se bralo na gymplu. M2 by se líbil systém formou kreditů, splnit si základ a pak jet jen obor zájmu, ne biflovat všechno.