Re: Furt samoúčelně spěchám

Hroudi, a není v tom třeba trochu ADHD nebo tak?

Já teda jakože spěchám, dá se říct, ale pro mě to pocitově není spěch, je to moje normální provozní rychlost. Když ze sebe nedostávám energii, tak se přetlakovávám. A lepší je, když to upouštím postupně tvůrčím způsobem, než když to pak někde vylítne nechtěně destruktivně.
Líbilo se mi kdysi v Zaklínačovi, když Yennefer vysvětluje Ciri, jak má pracovat s Mocí, aby tím něco kolem nechtěně nesetřelila - že ji musí "upouštět pomalu a kontrolovaně jako prd na bále"

Jsem navíc obvykle hrozně soustředěná na tu činnost, což byl (je, ale už méně) průser s dětmi, protože jsem je prostě nevnímala, úplně se ponořím do činnosti. A uměle jsem musela své soustředění narušovat, třeba jsem raději na několik let úplně přestala číst knížky, jinak byly děti sebevražedné a já to nevnímala.
Teď už si to dovolit zase většinou můžu, ale bohužel už to mám trochu "rozbité" určitou úzkostností a nesoustředím se tak rychle jako dřív, musím se dostávat do flow o dost déle. Snad se to bude s časem zlepšovat, jak děti rostou.