Re: Nepřijetí na školu,
V dobách hluboké normalizace jsem na poslední chvíli prolezla na gyml, ale pak začalo peklo. Nedostala jsem vůbec doporučení ke studiu na VŠ, a to jsem už měla jen skromné přání dostat se na VŠE, na svoje vysněné obory jsem musela zapomenout. Komise u přijímaček nepobrala, že jsem drze přijela do Prahy k přijímačkám s maturitou na samé jedničky, čerstvě vyléčených planých neštovicích a bez doporučení, museli mne "nevzít", následně mi na maloměstě strana a uliční výbor nabídly, abych šla rok přišívat knoflíky do fabriky na košile, pak že se možná slitují. Zmizela jsem v anonymitě Prahy, rok pracovala na prima místě, nabídku na dálové studium odmítla a šla jsem studovat to, o čem jsem od začátku věděla, že nechci nikdy dělat. Ale tehdy se školy tak nějak úporněji dokončovaly, volně přecházet mezi obory nebylo možné. Ten nucený obor mne naučil se učit, zjistit, že mám pevnou vůli a že je dobré dotahovat věci do konce. Nakonec se valnou většinu života živím něčím úplně jiným, ale těch let na nechtěné vysoké tak nějak nelituji.
Odpovědět