pro všechny čtenáře...od miselline a kačenky

ahojik,
všem přeji příjemný sobotní podvečer a zároveň děkuji, že se Vám náš příběh líbí, ačkoliv mně se líbí, až teď, když ho s celkem velkým odstupem času píšu.
Dokonce jsou chvilky, kdy se pousměju a zavzpomínám tak nějak naměkko.
Už jsem jednou psala, vzpomínky jsou strašné, ale snažila jsem se sem popsat vše v rozumné míře. Přece jen není důležité čtenáře děsit tím, kolikrát mi naše dceruška umírala před očima.

Pro Tomášše....Tome, vůbec nesakruj! Víš, já si myslím, že můj otec je tvrdej chlap, celý život se musel prát o štěstí rodiny, o to, aby nám všem mohl dopřát alespoň toho mála, co jsme měli. Když jsem rodila, tak ležel pár hodin po těžké operaci páteře, sám toho měl nad hlavu. Když jsem mu volala, že má první vnouče-holčičku, tak se mi rozbrečel do telefonu a museli jsme to položit. A vím, že nebrečel radostí..to byly slzy zoufalství. Naše mamina je zdravotní sestra, spoustu let pracovala v ústavu a tak moc dobře věděl, co to pro mě, pro mého muže i pro ně všechny znamená.
Bohužel neplakal poprvé..těch pláčů bylo tolik, že by tomu nikdo nevěřil-každá rána byla tvrdá a podle mne jeho nejvíc zraňovalo, že poprvé za celý můj život nemůže přijít a pomoci.Mám dojem, že až tehdy mu došlo, že jeho dcerka je dospělá a musí se naučit prát opravdu sama.
Každopádně každý den stával na křižovatce u jejich baráku, aby mi do auta v rychlosti vložil balíček se svačinou a beze slov mi pohledem sdělil, jak moc doufá..
A můj muž? Mám toho nejúžasnějšího chlapa, jakého jsem si mohla vybrat..Celou tu dobu mi stál po boku. Nejedna chvíle byla strašná, on nemohl být s naší Kačíí stále jako jsem tam stávala já, a tak spousta věcí byla naprosto šokující. Nebudu říkat, kolikrát mu po tvářích tekly slzy..nad ní, nade mnou, nad sebou samým..ze zoufalství, bezmocnosti, bolestí.
Jsi rád, že tě nikdo nevidí?Vidíš..to je právě to. I my se zprvu za slzy styděli..ale postupem času tomu prostě nešlo zabránit. Obzvlášť u mne byly slzy na pravidelném pořádku a to si taky myslím, že nejsem žádný ťuňťa, který řve kvůli všemu.

Jeje, koukám, že jsem se zase rozepsala. Tak se na mě nezlobte a doufám, že ty deníčky čtete postupně!OD jedničky...

Míša