Re: Příroda očima postiženého dítěte

Kat, hlavně klid, mezi hendi jsou lidi jako všude, sobci i blbci (to jen aby se to rýmovalo, samozřejmě i ostatní sorty).
Křeči se občas neubrání asi nikdo. Mě třeba na první dobrou napadne před policajtem (ajaj pokuta za pásy, když mi se tak hrozně chtělo čurat - naštěstí byl "normální", zasmál se, ale dal mi to za pětikolo no), a často před lidmi, na kterých jsem nějak závislá, třeba doktor s mojí rukou, z toho jsem měla lufta a on byl egoistický hulvát, nepřístupný čemukoliv, ale co nadělám, když on je kapacita a ty ostatní on prý učí. Někdy to pociťuji před lidmi extra bohatými, že oni něčeho dosáhli a já jsem nicka (po slovensky krásné slovo niktoš). Někdy to prostě přijde, bez ohledu na postavení, funkci nebo postižení protistrany.
Asi nejlepší způsob je humor. Vzpomeň na film Nedotknutelní - kdo se nehýbe, nemlsá :)