Re: Poruchy př. potravy pokračování Petra

Petro, jsem ráda, že se začíná dělat jasno, odkud vítr vane. Úzkostná porucha se dá nejen léčit, ale také vyléčit. Já ji dostala v 16 letech, začalo mi být špatně po nástupu na SŠ. Způsobila ji tato výrazná změna v kombinaci s hormonální nerovnováhou. Po letech se ukázalo, že mám adhd (diagnostikovano v dospělosti), často souvisí Úzkostná porucha. Projevy taktéž bolesti břicha, pocity na omdlení, později průjmy... Trvalo rok, než se udělala všechna vyšetření (negativní) a byla správná diagnóza. Narazila jsem na mnoho lemplů mezi lékaři, kteří se mi snažili vsugerovat, že si potíže vynýšlím nebo že mám anorexii - také jsem vážila necelých 40 kg. Ovšem nikdy jsem si nemyslela, že jsem tlustá. Drobná jsem se už narodila a stále i ve 30 letech mám 46 kg, přirozeně. Tehdy jsem ovšem moc nejedla, byla jsem pořád v takové tenzi, že to nešlo. Také jsem "věděla, že mi bude špatně". Byly to úzkostné ataky, kdy se rapidně snížil krevní tlak (jednou u dr mi naměřili 40/30), bylo mi na zvracení, myšlenky, že určitě umřu. Pomohly velice rychle léky (psychiatr) a 6 týdnů jsem byla hospitalizovana v dětské pl. Kterou hodnotím jako děs, byl to tam samý agresivní magor z děcáku, možná v Praze by byly lepší pl? Ale velice pomohly místní každodenní různé terapie. Ambulantní léčba předtím neměla ten efekt. Takže hospitalizace bych se nebála. Snad se poštěstí a už bude brzy zase dobře. Jinak léky jsem vysadila před maturitou (měla jsem teda počkat po), pak ze mi nemoc 1x vrátila a po roce léčby už se nevrátila. Přičítám to jednak zkušenostem, kdy už vím, jak se vyrovnat se stresem, druhak se upravila po pubertě hormonální nerovnováha. Tolik moje zkušenost.