Proč není takových porodnic víc?

Moje první dítko, Tomík, kterému bude dva a třičtvrtě roku, se narodilo v pražském CAPu. "Capík" začal zrovna ten rok fungovat a představa naprosto přirozeného porodu se mi moc líbila. Takže problém, kde rodit, jsem vůbec řešit nemusela a opravdu jsme s manželem byli spokojeni. Snad jenom pak oddělení šestinedělí bylo takové "normální" asi jako kdekoliv jinde, protože to už k CAPu nepatří.
Když jsem čekala druhé miminko, CAPík jako takový ve své původní podobě už neexistoval, takže jsem začala shánět informace o dalších porodnicích s možností co nejaktivnějšího porodu. Někam jsme se jeli i podívat a nejvíc se nám líbila porodnice ve Vrchlabí.
A opět trefa do černého! Při poslední kontrole 16.3.2001 nám paní doktorka řekla, že už nás nikam nepustí a za 3 hodiny byla čtyřkilová Kačenka na světě. Měli jsme k dispozici tzv. alternativní pokojík s vanou, rehabilitačními balóny, žebřinami, lanem na zavěšení, porodním pytlem a stoličkou. Samozřejmostí byla hudba dle výběru (i vlastní) a jídlo a pití podle chuti. Po celou dobu se nám věnovaly tři bezvadné sestřičky a jedna bezvadná paní doktorka.
Naštěstí byl volný jeden ze dvou nadstandardních pokojíků, který ničím nepřipomínal klasický nemocniční pokoj, neboť všechen nábytek včetně postýlky pro miminko byl dřevěný. Měl vlastní příslušenství, úplně nové, s přebalovacím pultíkem a zabudovanou vaničkou. No nádhera! A to vše za 300 Kč za noc. Nepřeháním, když řeknu, že mi bylo líto prostředí vrchlabské porodnice 4. po porodu opustit a vrátit se zase ke všednímu životu do Prahy. A tak se ptám, proč takovýchto porodnic u nás není víc?