Uměli byste to říct osobě nejbližší?

A jak to říct osobě se kterou sdílíte stejnou domácnost, a občas ještě stejnou postel a peřinu? Chodí utahaný z práce, většinou usíná po večeři na gauči a i když v noci ožije, vím, že do koupelny nejde. Je zvláštní, že z něj není ani tak cítit jeho pracovní prostředí (automechanik), jako on sám.
Opravdu lidi sami sebe necítí? Nejsem pošuk na vymydlený lidi, stačí prostý základ hygieny. Ale vím, že se jako člověk potím a někdy sama sebe i cítím, tak s tím něco dělám.
Chlapovi je to jedno. Je i šmouhatý od šmíru aj. Únava je omluva pro všechno?

Hlavně jsem v pozici, že nevím, jak mu to slušně říct. Budu zase za policajtku? Jakože ho sleduju, kdy se myje? Jen si všímám. Že sprcháč stojí na svým místě a neubývá, že ručník visí, tak jak visel. Když mu tohle řeknu, s dobrým úmyslem....budu za blázna a stíhačku, že si všímám takových věcí. Dřív to tak nebylo, ale to taky šel do vany hned po příchodu. Postupem času nastala změna a teď už si všímám cíleně.
Vzhledem k tomu, kam v myšlenkách směřuju (i díky minulým diskuzím zde uvedených), vlastně ani nevím, jestli to mám ještě "řešit" nebo pár měsíců vydržet.

Tak jak mluvit o tomhle problému doma? Když celkově máme s komunikací problémy a já absolutně netuším, jak se případná debata může rozvinout?