Odpustit není ničí povinnost, a už vůbec si to nejde vynucovat.
Asi je výhodnější neužírat se celej život tím, co mi někdo proved, ve smyslu, že bych na to neustále myslela a omílala to, ale i to je na mně.
Umím si velmi dobře představit, že odpustím ve smyslu "nebudu po zbytek života třikrát denně myslet na to, jakej je dotyčnej gauner a jak mi před 20, 30, 40 lety ublížil", tj. že už se tím nebudu trápit, ale zapamatuji si, že ten člověk se zachoval jako sv.ně a do smrti s ním už nebudu chtít nic mít - je to odpuštění nebo ne?
A k otázce - Žid samozřejmě MUŽE nacistovi odpustit, ale má i plný právo to neudělat.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.