Re: Snaž se do krve – nikam to nevede

No, zas v tom sportu, je opravdu tolik moc o co stát?

Druhej Jágr se asi stane jen z málokoho, a obecně je sport velice nejistá kariéra. Znám děti, které měly co do majetku a rodinného zázemí samá plus, sport dělaly odmalička a byly v tom fakt dobré, ale jako kariéru si zvolily něco jiného.

Obecně s tou meritokracií si myslím, že člověk bez velkého zázemí má možná menší šanci se dostat na úplnou špičku, ale je otázka, jestli ta špička je opravdu tím žádoucím cílem, po kterém je žádoucí dychtit.

Ale myslím, že šanci žít slušný život a mít slušnou práci mají i lidi s méně podnětným zázemím. Navíc to nefunguje úplně přímou úměrou - kdyby to bylo tak, že člověk beze zbytku využije všechny svý šance, tak by ti s tím zázemím měli vždycky náskok, ale ono je to občas i tak, že dítě z "dobré rodiny" rebeluje nebo obecně začne blbnout a ten potenciál, kterej má, nevyužije naplno, kdežto ten na počátku znevýhodněnej má takovou motivaci uspět, že se do toho opře a toho, co měl původně ty podmínky lepší, hladce převálcuje.

Viz třeba v minulosti malíř Lada - z chudé rodiny bez konexí, ale vypracoval se velmi slušně. Nebo Miloš Forman, který přišel do Ameriky úplně bez zázemí a neměl ani rodinu.

Myslím zkrátka, že to s tou meritokracií není tak jednoduché. A považuji skoro za významnější faktor duševní podporu než podporu JEN hmotnou.