Re: Ani minutu bez dětí?

Tak já jsem si užívala ta miminka, tak do roka a půl, když jsem ke třem čekala čtvrté, moc jsem si přála, aby opět byla dvě...

Nejhůř jsem snášela předškolní věk, protože jsem nedokázala sdílet jejich zábavy, nebo jo, dokázala, ale prostě mi nevadilo, když to na nějjakou dobu ode mě někdo převzal a byla jsem ráda, že je jich tolik a vlastně mě ani moc nepotřebují k té hře, takže jsem je dovedla, dovezla, pobyla s nima, sem tam poradila, jak se nepřizabít při lezení tam nebo onde....ale právě třeba na cestovací dovolené to nebylo ideální období, v tu dobu byl pro ně ideální ten babičky dům s bazénem a jeho bližší i vzdálenější okolí.

V mladším školním věku bylo společné moře (trpěl tatínek a to někdy doslova, mívá reakce na sluníčko), oddělené ty cesty do Británie.

Teď už se dá skoro cokoliv, ale chybí prostředky a na jedné straně i ta chuť.