Zase o létání

Ahoj Kateřino a Alice,

se zaujetím jsem si přečetla Vaše zkušenosti s létáním s dětmi. Naštěstí další lety už nebudu muset létat sama, ale Skoky nám bude pomáhat.

Já osobně létám ráda a ze zkušeností, které prozatím mám, mi vyplývá jediné. Menší letecké společnosti mají zájem na tom, aby se cestující v jejich letadlech cítili dobře a svého zákazníka si váží, i když cestuje „jen“ v ekonomické třídě. Oproti tomu zaměstnancům obrovských leteckých společností je to vcelku jedno. O jednoho cestujícího míň, nebo víc.... na tom nesejde. To jen můj názor, každý může mít pochopitelně jiný. Teď když máme Adámka, budu moct začít srovnávat i cestování s dětmi (stejně jako Vy).

Souhlasím s Kateřinou, že na dálkové lety je lepší počkat, až nastoupí do letadla všichni lidé. Na krátké cesty si nemyslím, že je to zas taková výhoda. Mně vyhovovalo víc, když jsem se v klidu mohla s Adamem usadit, ostatní lidé se netlačili v uličce a nesledovalo mne dalších X párů očí, proč mi to tak dlouho trvá, než se posadím. Je také rozdíl, nastupuje-li se do letadla přímo „chobotem“, to pak klidně můžu čekat v hale, než všichni nastoupí. Když se však k letadlu jede autobusem (jako my ve Frankfurtu) a k čekání na nástup do letadla vám zbyde jen letištní plocha (je –10°C a sněží), to se pak každý tlačí na schůdky, aby byl uvnitř první....

Proč jsem si brala do letadla tolik zavazadel? Protože jsme se do Anglie stěhovali a ne jen jeli na dva týdny na dovolenou. Většinu věcí sice vezla stěhovací firma, ale ta nám přivezla věci až do našeho nového domu. Týden jsme bydleli v hotelu a všechny věci potřebné k pobytu se mi do velkého kufru jednoduše nevešly. Důležité doklady a cennosti jsem si radši nechala při sobě na palubě, takže to také zabralo trochu místa. A pak už byla jen Adamova přebalovací taška vyskládaná plenkami, jídlem a pitím, pár hraček a léky (to ještě bral antibiotika a sirupy na kašel). Kočárek jsem také brala malý skládací, aby nebral moc místa.

Jinak moc díky za další tipy na cestování, některé určitě využiju. Příjemné létání!
Ahoj Káča

P.S. Kateřino, klidně se může stát, že to sedadlo ti seberou. Mně se to kdysi stalo. Na jedno místo vydali dvě palubní letenky. Letadlo bylo plné, takže kam pána posadili, to nevím. Já seděla dřív ;-) Kamarádce se to stalo také, jen s tím rozdílem, že vydali celkem 4 palubní letenky navíc a pak dvě hodiny hledali dobrovolníky, kteří „rádi“ počkají na další letadlo. To další letadlo letělo za tři dny a stalo se to na Kubě. :o)