Re: Darování koťátka poslední společná fotka

Elso, jsem velký kočkomil. Momentálně mám kočky 4, poslední je u nás měsíc, ještě nemá ani 3 měsíce. Kočky měly být venkvní, ale vzhledem k tomu, že máme od jara do podzimu otevřené okno do zahrady, jsou polodomácí-polovenkovní. Všechny, kromě prcka, mám vykastrované. O všechny mám velký strach, když se dlouho nevrací, ale doma bych je neudržela a ani bych to nechtěla, protože vím, že venku jsou šťastné. Nejsme sice u hlavní cesty, ale vím, že hrozí i jiná rizika - jedy, vzduchovky, kuny atd. Stále musím počítat s tím, že se kočkám něco venku stane. Mám o ně sice velký strach, ale držet doma je nechci, když touží po přírodě. Máme velkou zahradu, mnoho vzrostlých stromů, jsou zde šťastné. Žádný plot kočku neudrží doma.
Poslední koťátko mám teď doma,ale už mu nechávám otevřeno na zahradu a ven už si chodí samo a zase se domů vrací. Tak 2 týdny jsem ho měla jen doma. Nejprve bylo na zahradě nemožné, ale postupně ho starší kočky všechno učí, už parádně lozí po stromech.
Kdyby bylo na mně, tak bych paní doporučila, ať má koťátko nejprve cca 2 týdny někde zavřené. My jsme měli starší kočky nejprve v zahradní chatce. Poslední koťátko bylo v těch 7.týdnech krásně naučené na kočkolit, takže jsem neměla strach ho mít doma. Pokud máš i ty koťata naučená na kočkolit, tak to paní řekni, že nemusí mít obavu z loužiček. Naše poslední kotě vyloženě ještě hledalo přitulení k něčemu "teplému", usínal na mně , takže se mě teď dost drží. Pak roli adoptivní matky přebral náš roční kocour, ten ho hlídá, učí, už spolu i spí...spadla jsem z lopaty, jak se říká

Koťátka máš krásná, také by se mi s nimi těžko loučilo. Nedivím se, že máš starost, ale musíš si říct, že kočka je opravdu šelmička a venkovní prostředí a svoboda jí svědčí nejlépe.