Re: Účinek antidepresiv na člověka bez deprese

Co vím od okolí, tedy depresivního, léky vždy zabraly tak, že dotyčný už nechtěl zdechnout někde v roští, ale taky se neuměl radovat.

A vidím to třeba na své babičce, které je přes 90 a špatně snáší, že poslední dva roky špatně chodí a nemůže chodit cvičit, plavat, turistit v horách atd., což ještě v 88 dělala.

Už nechce umřít, ale je citově neutrální - neumí mít radost z dárku, z dětí, vnoučat, pravnoučat... Dříve to uměla, byla veselá, upřímně se smála.
Teď to dělá, protože ví, že by se to mělo a tak to chodí, ale vlastně je jí to jedno.
Pozitivní, negativní, za stejné peníze.

U autisty bych to teda nenasazovala, protože se z něj může nenávratně stát emočně ploché stvoření, lhostejné ke všemu.