Re: Byli byste ochotni někoho dlouhodobě dotovat?

Dotovala jsem, aniž bych to plánovala, ale prost jsem chtěla pomoct. Bydleli pod námi sousedi s malými dvojčaty, skamarádila jsem se s paní i když byla o dost mladší než já, byla chudák bezradná, dvacítka s dvojčaty.... Maminka její nikdy moc nefungovala ani jao matka a ni jako babička a ti mladí pod námi kolikrát před výplatou (on pracoval) přišli a prosili o menmší výpomoc, měla jsem je ráda, pomáhali jsme si vzájemně (i když my jim opravdu bvíc), ale nelituju, vím, že krom toho, že jsem jí několikrát dla jídlo ode mě z mrazáku, aby měli na včeři než jim přijde výplata, kolikrát jsem dětem koupila jogburty\, naučila ji vařit krupicovou kaši (ona mi zas dělala perník na plech, to mi moc nejde), půjčovala dvacku, pade, stovku.... jo, nebjet mě, zabalej to tady už v létě. Teď se odstěhovali do Havířova, bohužel, měla jsem je ráda a dodnes nelituju investicí, pomohla jsem jim ve chvíli, kdy byli na mizině a to je pro mě důležitý. Možná je užnikdy neuvidím, ale vím, že jsme pro sebe vzájemně udělali hodně a do smrti na ně nezapomenu.....
Třeba, když neměli na plíny a přišli mě poprosit, jestli umím navázat dětem látkový.... nebo když jsem jim pomohla složit a rozložit kočár, s čímž si neuměli poradit, nebo když v deset přišla prosit o Panadol, když jedno z dětí mělo horečku... nikdy se mi to materiálně nevrátilo, ale mám pocit satisfakce, že to popmohlo dětem...-.