Re: Internát-jak pomoci dceři,které se stýská?

Před 20.lety šla na internát dcera,bylo jí čerstvých 14. Druhý den mi volala vychovatelka, že s s ní neví rady, že dcera je úplně rozhozená, brečí a mluví o tom, že si něco udělá,pokud nebude moci dojíždět. Naštěstí to měla domů jen 23km, ale bylo špatné spojení. Hned jsem za ní jela, ve škole jsem se domluvila a tak mohla ve středu končit dřív a jezdit domů. V pondělí a ve čtvrtek jela ráno z domu už ve 3/4 na6,aby stihla vyučování. Takže na intru byla jen v pondělí a úterý odpoledne, ve středu doma a čtvrtek už přežila s vidinou víkendu. Takhle jezdila celej 1.ročník a až do pololetí 2.,pak sama přišla na to, že je to dojíždění žrout času a nestíhá se učit. Myslím, že to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat-ona tenkrát opravdu vypadala na to, že si něco udělá, nebo tu vysněnou školu opustí. A teď vzpomíná na kamarádky z internátu, a s některýma je dodnes ve styku. Chce to čas zvyknout si na nové prostředí a lidi.