29.6.2015 23:49:04 Delete
Re: a mě jako úču fascinuje, kolik rodičů se svých miláčků rádo zbaví ;.)
To mě vytáčelo a vytáčí především to, že když dojde na krizovou situaci a člověk se musí rozhodnout, automaticky se předpokládá, že upřednostním ty cizí. Jako třeba kolegyně, má děti předškolního a mladšího školního věku, které byly nemocné (oba horečky), ale byla nucena (a párkrát donucena) během OČR si zaplatit hlídání a jít udělat něco, co klidně mohlo počkat, ale ten nutící bezdětný muž to odmítal akceptovat
.
Nebo když mně takhle omarodily děti na podzimní prázdniny a my měli ve škole školení, které já už měla absolvované, ale stejně mě stálo dost sil, abych mohla odjet a ještě jsem tp měla jako náhradní volno, ačkoliv jsem se vždy všemožně snažila nechybět a hlídání dětí zajistit jinak.
Takovou tu srážku nechuti k dětem jsem zažila letos třeba ve chvíli, kdy jsem plynule přecházela z vyučování nebo výletu do družiny. To jsem už ty samé děti nějak neustávala...
Srážku cizí děti/vlastní děti zažívám právě jen v tom dělání úkolů a zkoušení, tedy když se na to zase naváže ta škola jako taková.
Takže když to tu tak vypisuju, u mě jednoznačně problém škola (výuka) na dvě směny a pak cizí děti na dvě směny. Výuka/přípravy, děti vlastní/děti cizí, to je OK.
Prázdniny vlastních dětí ale miluju víc a víc
.
Odpovědět