Re: Jak bojovat s pocitem viny?

Manko, já bydlím v domě, který jsem zdědila po smrti rodičů. Nedostavěný. Teda zdědili jsme ho se sourozenci. Já je vyplatila, dům od nich koupila (ještě před r. 1989, oni tu bydlet nechtěli). Co si kdo udělal s penězi, které dostali, je mi šumák. Jeden to použil po r. 1989 na rozjezd v podnikání a dneska se mu daří docela dobře, ségra to rozfofrovala za cestování. Ta ale bydlí v paneláku, dům nechce, že to je moc starostí, a je taky spokojená. Dům už přes 40 let upravujeme, občas se tu více nebo méně staví, protože napřed nebyly peníze, pak zase nebyly peníze, ale některé věci už dosloužily a bylo třeba je vyměnit (třeba kotel ústředního topení, voda atd.). Dneska chceme dům ještě trochu přistavět a celkově zrekonstruovat, protože tu chce bydlet jedno z dětí, další se odstěhovalo. Takže jedno z dětí dostane polovinu domu, druhé peníze. Co si s nimi udělá, je jeho problém. Myslíš, že budu mít pocit viny, že jsme je měli s manželem zabezpečit lépe? Ne. Dostali vzdělání a holé zadky mít taky nebudou. Jak naloží se vzděláním a nějakou korunou do začátku, je jen jejich problém. My jsme udělali všechno, co jsme mohli. Ano, mohli jsme je zabezpečit líp, ale za cenu sebezničení? Proč? Oni by měli peníze, my by byli ve futrálu? V tom nevidím smysl života. My třeba toužíme po cestování. Dřív to tak nešlo, děti studovaly, nebylo tolik peněz. Dneska si děti vydělávají a my můžeme cestovat, dokud jsme zdraví a ještě můžeme. A pak se uvidí.

Neměj výčitky. Na všechno jste si poctivě vydělali, nikdo vám nepomohl. Pokud vám chce někdo závidět, tak měl taky možnost, ne? Ať si plivne do dlaní a začne makat.