Re: Jak reagujete na někoho, kdo je dokonalý?

Angrešte,

doufám, že se nezlobíš, že jsem Tě použila jako příklad, nemyslela jsem to rozhodně ve zlém, v mnohých směrech Tě obdivuji a děkuji za Tvůj pohled "z druhé strany", je v mnohém osvětlující.

Vlastně mi jednoho z těch našich přátel připomínáš ambivalentními pocity, které z vás obou mám - na jedné straně moc příjemný je to obdiv k šíři a hloubce vašich znalostí, na druhé straně ne už tak příjemný pocit, že si "odpřednášíte svoje a zmizíte" a nedáte člověku šanci zažít rozkoš ze společného hledání odpovědi na otázky, protože tu odpověď už znáte a máte ji dopředu připravenou a místo společného hledání ji jen sdělíte. Asi opravdu trochu jako přednášející, který už "má jasno", odrecituje si to svoje, zodpoví otázky studentů a jde si po svém, není jejich partner, je nadřízený.

Uvědomuji si, že si do Tebe projikuji toho našeho kamaráda (protože Tebe až tak dobře neznám a ta paralela může být totálně mimo), ale přiznám se, že stejně jako debaty s ním mě zpočátku velmi uchvacovaly, tak teď se jim už vyhýbám, tak i přeskakuju Tvoje věcné příspěvky a zároveň si za to nadávám, protože si uvědomuju, že je tam spousta zajímavých věcí, o které se takto připravuju, přitom je mi jasné, že ani u něho, ani u Tebe nejde o vytahování nebo nějaké nečestné úmysly.

Ani mi nejde o nějaké vyzvídání osobních detailů, sama jsem v tomhle velmi skoupá na slovo a myslím, že mám docela vyvinutý cit na to, kdy se můžu na něco takového zeptat a kdy ne. A upřímně řečeno, tahle stránka mě až na výjimky u jiných lidí tak moc nezajímá, raději bych se bavila o těch "věcných" věcech, ale asi mi to spíš vyhovuje z hlediska partnera v hledání - potřebuju spíš někoho, kdo by obrazně řečeno běhal ulicemi se mnou a společně bychom hledali nějaký tajemství - asi jako Rychlé šípy nebo Frodo a jeho přátelé, než někoho, kdo by to tajemství už znal a měl by mi ho prozradit (napadá mě otec Faria? z Pevnosti Boyard).

MOžná se jedná o to, že já bych ráda, aby se ten člověk choval určitým způsobem (jako parťák, ne jako učitel), ale on toho není schopen (za což nemůže). Pak je to něco, co není ničí chyba, prostě jen nereálné očekávání něčeho, na co ten druhý není stavěný (jako kdyby třeba někdo toužil jako po známce největší důvěry a přátelstí po tom, aby ses mu svěřovala, a Ty jsi na to nebyla typ a nebylo by Ti to vlastní a prostě bys toho nebyla schopna. Pak by to nebyla Tvoje vina, ani jeho ne, ale jeho problém by bylo, že od Tebe očekával něco nerealistického.