S tím se moc nesetkávám.
Mám ale pár známých, kteří v sobě mají cosi (nevím, zda to nazvat závistí, či hnacím motorem :-D
), že mají potřebu mít to, co všichni okolo.
Takže něco koupíme, oni taky. A teď si představte, že známých jako my mají víc, je to pro ně asi docela honička.. když máme každý jiné priority a zájmy.
Ale to je jejich hon za něčím nebo hnací motor, mne to nijak neobtěžuje.
Sama jsem tak nějak ráda za to, co máme a ano, jsem schopna mít přání, "to chci taky", povětšinou omezené na to, co se nedá koupit.
V době depresí to byl třeba klid na duši, v době nemoci zdraví (u kohokoliv blízkého) .. to je ale pořád takové- "já chci taky, ne - že to druhým nepřeju)
dále jsem zoufale netalentovaná, tak bych chtěla taky umět dokonale šít, plést, háčkovat, pěstovat květiny, malovat... cokoliv, nebo třeba i uklidit :-D, vařit, péct, zpívat..
Všechno z tohoto tak nějak dělávám, ale oproti některým lidem jsou ty výsledky žalostné. Tak bych chtěla něco z toho umět skvěle.
Asi budu vlastně docela šťastná povaha, nemám ani problém to sdělit... "skvělé vlasy, ty bych chtěla taky.." atd.