Možná Pelíšku jde spíš o převládající diskurs, vyjadřování, sdělení, co se s dětma často pojí. A když porovnávám třeba s jižní Evropou - kde je taky dětí míň a míň a třeba jedináčkové už nejsou žádnou velkou výjimkou - tak to fakt praští do uší málem za každým rohem. Lidi děti třeba rádi maj, ale v konverzaci je častým zvykem na to nějak nadávat, stěžovat si, těšit se nebo dělat, že se těším, až vypadnou z domu, častý používání slov haranti, spratci i o vlastních - používáno spíš jako nadsázka, ale i ta volba takovejch výrazů, dost často při současný absenci nějakejch upřímně laskavejch, mi přijde výrazná. Není to možná odpor vůči dětem, možná spíš taková nejistota v tom, jakej vztah k dětem vlastně zaujmout. Pak je ještě výrazně působící menšina "vše pro dítě" (tam je zas výrazný rozplývání) a menšina "vědeckejch rodičů", co čtou všechno, co o výchově, výživě, rozvíjení atd. vyjde, taková normální, nekřečovitá poloha, jakou možná znáš a máš ty, je v mý zkušenosti docela vzácná. Kolem sebe ji mám, ale častá není.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.