Re: Nevědět
Hele já ti k tomu taky něco napíšu.
Pocit "nevědět" znám, občas se stává, někdy i těm lepším, někdy i jen nám průměrnejm
No, většinou mám radost, že jsem "konečně věci přišla na kloub" a pak se časem převedu na stav, že dávám ty historky k dobru.
I když mezi tím určitě proběhlo nespočet podobně "nevědomých situací",pokaždé se mi vybaví jedna, se kterou jsem se perfektne ztrapnila před lety.
Byla jsem si tak v porodnici a schylovalo se k porodu mého prvního dítětě. Po převlečení přišla sestra a praví: "ještě vám dám klystýr a pak to bude fofr
".
Dobrý, posadila jsem se a otevřela pusu.....
....dosmáli?...
....no prostě já vždycky věděla, co klystýr vyvolává, ovšem do té doby jsem nikdy neměla potřebu zkoumat podrobněji, zda-li jde o tabletu, projímadlo, nebo vlastně hadičku do zadku. Sestra se mohla umlátit smích, uznávám, že já taky.
Předpokládám, že takovou blbku tam ještě neměli.
No byla jsem za totál blba, ale co, chybama se člověk učí, pokud se může přestat smát
Odpovědět