Re: Jak se zbavit potřeby chtít s někým něco sdílet?

Jasmin,
takže pokud se to týká kamarádek, tak si osobně myslím, že se té potřeby sdílet s nimi své pocity a problémy zbavit lze. Jen to krapet dýl trvá a krapet (no, někdy víc) to bolí.
V první řadě si musíš v sobě utřídit své pocity ze setkání - a co čtu, tak ty odcházíš "neuspokojená", možná zklamaná, tvé potřeby nejsou naplněny.
Za druhé si tedy musíš zhodnotit, co ti tedy ta setkání dávají - kamarádky by měly být od toho, abychom se s nimi cítily dobře, psalo se tady o reciprocitě, můžou být stejně založeny jako ty, nebo být naopak odlišné (v zájmech, názorech) - což tě zase obohacuje. Pokud tě neobohacují, jen ti "berou" - berou si tvé rady, tvé pochopení, tvou energii - tak je nepotřebuješ.
Řešení je odstřihnout, ubírat setkání, které tě vysává, až třeba doztracena.
Ty to asi sama cítíš, a jak se tedy zbavit té potřeby? Pokaždé, když tě přepadne chuť se s nimi vidět, si připomenout ta minulá setkání a pocity, které tě přitom provázely, které jsi měla po příchodu domů, představ si průběh toho setkání, a časem sama poznáš, že ta chuť s nimi sdílet je menší a menší.
Ale jak říkám, déle to trvá a mnohdy to dost bolí.
A v mezičase si skutečně psát deník, mluvit sama se sebou nebo chodit sem.

Tipla bych si, že podotázka, kterou ses nechtěla tady odchýlit od tématu zní: A jak se těm setkáním vyhnout, když tě např. samy osloví "pojď na kafe"? To když tak dej jako samostatné téma, protože to je taky obtížné, ale ne nemožné. Já jsem to vyřešila tak, že jsem prostě a jednoduše řekla, že mám období, kdy se mi nikam nechce chodit, jsem ráda doma, nemám náladu chodit mezi lidi, a čas to pak upravil sám.
Ty jsi svým pánem, je jen a jen na tobě, s kým a proč se chceš stýkat, a nejsi povinna nikomu nic sáhodlouze vysvětlovat, můžeš se stýkat jen s lidmi, se kterými chceš.
Lidi, kteří jen berou, a nic nenabízejí (vím, jak blbě to zní), jsou ti k ničemu...