Re: Zklamání
"Primárně nevidím účel přátelství v tom, aby se v něm ventilovaly frustrace a negace - samozřejmě i to patří k životu, takže když má kamarád/kamarádka problém a potřebuje se vykecat nebo znát můj názor, je to OK, ale člověk, který by nedělal nic jinýho než si pořád stěžoval a fňukal nemůže být můj kamarád."
Přesně tak to vnímám taky.
Že PRIMÁRNÍ je, aby nám spolu bylo DOBŘE, a aby ten společně strávenej čas byl PŘÍJEMNEJ.
Do čehož samozřejmě spadá i to, že pokud by kamarád neměl být v pohodě, tak ho vyslechnu/pomůžu mu, a to někdy i docela výrazně, ale kdyby měla takového "vyslýchacího" a "pomáhacího" času být většina (samozřejmě krom mimořádných situací, jako je vážná nemoc, úraz atd.), tak by mi to dost vadilo, protože by to pro mě přestal být příjemně trávený čas, ale změnilo by se to v cosi jako otravnou povinnost.
Nechtěla bych to zaměňovat s tím, jak tady někde píše jedna přispěvatelka, že se s kamarády sejde jen na to příjemné a pak zas šupky šupky od sebe, aby náhodou po ní něco nechtěli, to bych nazvala známými a ne přáteli, ale tak nějak mám za to, že dospělý zdravý člověk si má svoje běžné každodenní problémy primárně řešit sám, a ten, kdo s tím NEUSTÁLE (ne občas, občas to potřebujeme asi každý) potřebuje radit nebo pomáhat, ten by se asi brzo změnil v protivného otravu.
Odpovědět