Re: Pubertalni fashion kreace

V nějakém filmu o hipících jsem viděla dlouhou rozevlátou sukni s kontrastní krajkou dole. Zatoužila jsem po ní, ale k dispozici jsem měla jen maminčinu pouzdrovou džínovou sukni někam pod kolena.

Našila jsem na ní krajku, a že nebyla dost dlouhá, tak jsem si rozepnula zip a sukni stáhla až na boky, abych ji měla po kotníky. Cupitala jsem tím pádem jak tučňák, protože v úzké dlouhé nepružné sukni se musí chodit takovými půlkroky. Sukni jsem měla fakt proklatě nízko a s rozepnutým zipem byla dost nestabilní. Aby mi nespadla při chůzi na zem, tak jsem musela vlnit boky jak olympijský rychlochodec a zároveň jít narovnaná jak se spolknutým pravítkem. Rozepnutý zip jsem maskovala tatínkovým superdlouhým lyžařským svetrem. Bohužel nebyl dost dlouhý, a proto jsem si na zipu ten svetr přidržovala. Zip byl napravo a sahal o kus níž níž než má ruka, takže jsem se musela mírně naklonit, abych ho dlaní zakryla. Třešničkou na dortu byly boty na platformě, ve kterých jsem neuměla chodit a capkala jsem jak debil.

Tohle oblečení jsem nosila snad každý druhý den. V zimě v létě. V zimě jsem přes svetr nosila pléd po babičce, který se musel umně přidržovat tou volnou rukou.

Dnes sama sobě závidím své odhodlání trpět pro krásu a zkombinovat chronické chození pozdě, tzn. neustálé dobíhání ranních tramvají do školy s dvaceticentimetrovými krůčky, nakloněná napravo, ale se zády prkennými, boky se vlnícími a adrenalinem z možnosti sukně u kotníků na veřejnosti. K tomu podpatky, batoh frajersky na jednom rameni a držení plédu u těla, protože bez kabátu je v lednu zima. Holt mládí má silnou vůli, jinak si to neumím vysvětlit.