Re: Vzkazy prezidentu Miloši Zemanovi Neházejte na prezidenta vajíčka, pošlete mu vzkaz.

Takzvanej pětimetr, to bylo, ale ne pro všechny dětný, týkalo se v podstatě nedostatkových profesí, přesnej postup bych už musel vydolovat, musel si to vyžádat zaměstnavatel. Jinak vysokoškoláci šli samozřejmě před rokem 1990 sloužit jenom na rok, výměnou za to museli absolvovat celý studium každej tejden hovadinu zvanou vojenská katedra, kde na ně mluvili (nedá se říct přednášeli) s odpuštěním paka. Ať mluvili jak chtěli, nebezpečný bylo dávat najevo pobavení a u zkoušky bylo potřeba dávat najevo politickou uvědomělost, jinak člověk nedostudoval. Od začátku roku 1990 se vojenská služba zkrátila na rok, otevřela se možnost náhradní služby, postupně se vyhazovali důstojníci, jejichž jedinou kvalifikací byla politická uvědomělost, a důstojníci postupně začali přebírat fakticky velení útvarů tam, kde dřív veleli formálně a fungování přenechávali mazáckýmu samospádu.

Za normalizační vojny se většina lidí, podle mých zkušeností a zkušeností, který jsem slyšel, s jedinou výjimkou, mohla naučit:

- během prvního roku stlát se zaříznutejma hranama, stavět prádlo do komínků, šúrovat jak vzteklej(nezaměňovat ani jedno s pořádkem), řvát hit "Přes spáleniště, přes krvavé řeky", jakžtakž pochodovat, většinou rozborku-sborku, posluhovat mocnějším, na některých útvarech si i zlepšit fyzičku (běh, kliky, otužilost), vybraný udělat si řidičák na náklaďák, kouřit;

- druhej rok: kouřit (pokud nezačal první rok), chlastat, mluvit sprostě s výjimkou zvláštního mazácko-bažantskýho argotu ("Pičo naval bufet do piči!"), ponižovat druhý, vyhejbat se jakýkoli činnosti a nabranou fyzičku zase ztratit.

Celkově vzato se ta normalizační vojna v principu zas až tolik nelišila od mnoha jiných druhů vojenský služby v minulosti, spiš byly typický aspekty zdůrazněný. Pokud můžu soudit, třeba v Rusku byla a často stále ještě je vojna v průměru horší. Jako iniciační zkouška normalizační vojna vlastně poskytovala, s ohledem na to, co se tam člověk moh naučit, kromě rozborky a řidičáku, docela slušnou průpravu na pozdější život v reálným socialismu, jednak moh člověk ledacos uplatnit v praxi a jednak to bylo něco jako terapie šokem - povojnovej život měl svý mouchy, ale tak blbý to nebylo.

V 90. letech, kdy zmizela ideologická masáž, nepřipravovali jsme se na válku, důstojnickej sbor byl pročištěnej a armáda se namnoze udržovala prostě tak, abysme nějakou měli, dbalo se víc na práva vojínů (denní režim, denní volno a dovolenky z útvaru, strava apod.) mohla bejt vojna docela pohoda - nic moc se po tobě nechce, dostáváš žold, sice malej, ale nemáš jiný výdaje než kuřivo a chlast... A pro absíky (absolventy VŠ) mohla bejt vojna pohoda i předtím, pro ně bejvala občas kalvárie vojenská katedra, ale vojna jednoletá zašívárna, bejvali přidělovaný na nějakou kancelářskou práci, ošetřovnu, sklady apod.