Re: Vzpomenete někdy na svůj

Na popud této diskuse jsem průzkumničila na netu a zjistila jsem, že k mé velké lásce bych ještě trefila dojet (nečekala jsem, že ne). Přes street wiev jsem zjistila, že se mu podařilo udělat novou střechu, z 90% vyměnit za eurookna stará okna. Domek vypadá výrazně líp než vypadal za "mého působení". A ano, jelikož jsem tam či "s tím dotyčným" dá se říct strávila poměrně velkou část mého ranného dospěláctví, tak tu a tam vzpomínám a přiznávám, že mi ani dnes dotyčný není lhostejný coby kamarád a jelikož mám ráda i jeho maminku občas mám silné cukání mu zavolat a vyptat se, jak se jim vede (neoženil se, je sám s mamkou nezměnilo-li se něco v posledních pár letech). I když teda s ohledem na jeho život už jsme spolu pár let nemluvili - je to tak asi pro něj lepší. Jinak pár lidí vídám na FB, některé, kteří se mi dřív řekněme líbili potkávám když jsem u rodičů, některé zahlédnu na církevních akcích... změnili jsme se všichni... vyloženě k lepšímu jen pár z nás a jelikož vím, co za tím zhubnutím... je, tak jsem ráda, že mezi ně nepatřím a byla bych ráda, kdybych nepatřila (rakoviny, těžké rozvody)
Ad nostalgické pocity, - myslím, že je normální, že mi některé okolnosti vybaví to či ono...