Re: Tříleťačka a dudlík

No,já tedy nějak moc nechápu, jak souvisí nastavování hranic s tím, že má dítě dudlík....syn ho měl dlouho (ale tedy fakt jen na spaní, venku ho v tom batolecím věku už nikdy neměl) a nikomu to nevadilo, vychovaný je, hranice má, samozřejmě ho nenechám třeba házet po někom písek, nebo prostě dělat něco, co ostatní obtěžuje...ale mezi to snad dudlík nepatří, tím nikomu neubližuje...pořád nechápu, co na tom ostatní lidé řeší, stejně jako plínky a podobně...to přece nikomu dalšímu neškodí, tak proč mu to brát násilím dřív, než je na to připravené? Jak by bylo třeba nám, kdyby nám někdo najednou ze dne na den řekl - tak a odteďka už nesmíš dělat to a to, protože je to škodlivé a nevhodné a připadá nám to odpudivé...? Nám se naopak dudlík moc hodil i téměř v pěti letech, když se probouzel po narkóze při nosní mandli a zatímco ostatní děti tam prakticky všechny téměř dvě hodiny po probuzení plakaly, některé doslova řvaly, tak on si pár minut podudal dudlík, uklidnil se a usnul....shodou okolností ho pár týdnů poté sám odložil, když zjistil, že s rozseknutou pusou se dudat nedá...a usnul během chvilky naprosto bez problémů, takže ačkoli ho měl tak dlouho, tak závislý na něm očividně nebyl