Re: Jak se díváte na kategorické odmítání oplatit pozvání na oslavu?

To je zase předmětem určitého "rýpání" z některých stran a já docela chápu, jak je to nepříjemné.

A možná i odtažitosti ve smyslu "my je zveme a oni nás ne".

My jsme taky neslaviči, nebo v úzkém kruhu rodinném...

Také od jisté doby zase nejdeme na každou oslavu, na kterou jsme pozváni, prostě rodina je jasná, přátelé také, ale od... do..(asi každý ví, kde je to, že vás tam chtějí a kde je to z určité zdvořilosti) kamarádi, jak se to hodí a chce se.

Ten úzký kruh je úzký tak 25 lidí (včetně malých dětí), širší slušná 50tka, máme pár přátel, s kamarády je to 90- 100 lidí na akci.

No tak to fakt nedáme najednou ani omylem a i je to naprd, nikdy to nedopadne dobře a dle přání. Jak jsem psala, slavíme v úzkém kruhu, selektujeme, leccos opomineme vůbec.
Ale občas je nám vyčteno, že "nebyla kolaudace", nebyly "moje kulatiny, manželovy kulatiny" etc.
Byly, ALE PROSTĚ PO NAŠEM.

Necítím povinnost (a je nás fakt hodně), každý víkend slavit, chystat pohoštění pro mnoho lidí, nebo naopak, být na oslavě, kde někdo hostí mne, cítit se v jejich společnosti vždy dobře, jen abych byla za co? Za společenskou? Oplácející?

Čím jsme starší, tím víc vypouštíme. MMCH, to není ignorace někoho oslavy, stavíme se často v jiný den, spíše před (ten den bývá v týdnu, oslava o víkendu), nebo v ten slavný den, popřejeme, podárkujeme, omluvíme se.

Není to o tom, že bychom oslavence neměli rádi, spíš se neúčastníme toho bujarého oslavného veselí.