Re: Podivný vztah k penězům

Já bych se ptala spíš na to,jaký byl jeho finanční vývoj v dětství a mládí.

Mám podobnou "úchylku", pravdou je, že já tím nikoho nedusím, páč svoje peníze si utrácím jen já sama
U mě je to dáno (podle mého názoru) tím, že jsem v rané dospělosti, po osamostatnění se, měla stabilní příjem jen 1800 Kč měsíčně, cokoli navíc jsem si musela při škole vydělat. Ten rozpočet byl tak šíleně napnutý, že skutečně o korunu dražší či levnější chleba byl naprosto zásadní problém. Velké výdaje jsem nedělala, takže ty jsem se nenaučila zpracovávat, malé výdaje (jídlo, oblečení, drogerie, cestovné, kultura...) jsem se naučila minimalizovat - tj. např. při cestě vlakem jsme nejezdili z Brna hl. nádr., ale dojeli jsme Mhd, na kterou jsme měli šalinkartu (pro pražáky lítačku) na co nejvzdálenější brněnské nádraží a až tam jsme si kupovali jízdenku, páč to bylo třeba o 10 kč levnější atd. Atd. věci, které Vám mohou připadat směšné, ale prostě to tak bylo. Tyhle návyky mám těžce pod kůží, z té kritické doby.
¨
V budoucnu pak začaly přibývat ty "velké" věci, ale to už bylo peněz víc, takže ty jsem se už nemusela učit "minimalizovat nákladově". Až časem, až příjem byl opravdu takový, že fakt naprosto dostatečně stačil, jsem začala přehlížet cedulky s cenama a kupuju si jogurt (teď) skutečně podle toho, jaký chci, a ne podle toho, jestli vedle je jiná značka o 5 Kč levnější. Ale pořád jsem (třeba proti svému muži) dost spořivá v těch malých - myšleno každodenních záležitostech. A musím se sakra hlídat a občas si rozumem říct, že nemám dělat scény kvůli dvěma stovkám.... (P.S. když mi prodali v ČR slovenskou dálničku asi o 200 Kč dráž, než vedle (kde zrovna měli zavřeno), páč mi ji neprodali (podle dokladu) za české koruny, ale papírově mi koruny vyměnili za eura a prodali mi ji za eura a naúčtovali mi 200 Kč poplatek za tu "směnu", o kterou já jsem vůbec nestála, taky jsem napsala stížnost na ČOI a oni jim tam udělali šťáru a dali mi za pravdu x koupila jsem auto (měsíc před tím) za o cca 200.000,- Kč víc, než jsem měla původně v plánu) - tj. domnívám se, že dělám něco podobného, o čem píšeš.
Nad velkýma výdajama jsem schopná víc mávnout rukou, než nad drobnostma (když jsem teď kupovala maso pro mě a mrňouse k 1 obědu a dala jsem za to 60 Kč, tak jsem prskala, jak je to bestie drahý x nemám problém se po cestě z jednání v Brně stavit v KFC a nechat tam 150,- Kč za jeden blbý oběd pro sebe (myšleno nutričně a skladbou blbý).

Chápu, že pro člověka, který toto nezažil je to těžké k pochopení. Říkám, já to mám snadné v tom, že jsou to moje peníze, utrácím si je jen já a zodpovědnost za to mám jen já a tudíž tím nikoho neprudím a neotravuju
A se vzrůstajícím příjmem se to hlídání drobností zmenšuje. Na druhou stranu se nezlepšuje to hlídání větších výdajů, to prostě neumím.
Nebo prostě striktní rozdělení financí a zodpovědností - ve smyslu dej mi dohodnutý měsíční příspěvek na domácnost a nestarej se, za co to utratím, hlavně když vyjdu... Nebo rozdělit zodpovědnosti - ty ze své výplaty platíš to a to a do toho já nekecám, já to a to a do toho ty nekecej... a současně mu holt nenechat platit elektřinu nebo telefony